Příběhy a příspěvky od návštěvníků stránek

Ukázka ze vzpomínek plukovníka Jaromíra Zahálky na den okupace republiky. Na akademii studoval v létech 1947-1949. 

Celý text si můžete přečíst zde.

 

… Srdce vojáků krvácí smutkem, ale rozkaz nadřízeného je nutno poslechnout. „Jako velitel vojenské akademie  nesu obrovskou odpovědnost za vojenské i civilní životy celého vojenského objektu a bezpochyby i města. Odpovědí na rozbor vnitrostátní situace nemůže být zatím nice jiného než přemýšlivé mlčení a vědomí, že když se před půlrokem plně bojeschopná Československá republika podřídila rozhodnutí z Mnichova, je nyní naděje na smysluplnou obranu proti zákeřného útoku nulová. To velmi dobře ví velitel a dobře cítí i řadový občan.“

 

… Proud hřmících armádních vozidel hlavní ulicí k Drahotuším, Lipníku a Přerovu trvale pokračuje. Před vstupní branou kasáren 34.Pěšího pluku italského legionáře , střelce Jana Čapka, stojí již řada okupačních vozidel a právě probíhá střídání stráží u jejich hlavního vchodu. Pohled opravdu nezapomenutelný. Závodčí československého družstva stahuje svého strážného ze stanoviště a současně vedle stojící družstvo německé zavádí do služby vojína německého. Vše se odehrává naprosto strojově, takřka bez mrknutí oka, ledově a nekompromisně. Jen povely českého závodčího poddůstojníka jsou  jaksi tlumené, bez dřívějšího elánu a naopak povely německého frajtra hlasité a řízné jako meč.

 

… Vše, co mu v této chvíli v hlavě probíhá se rodina dozví až mnohem později. Sděluje pouze ty nejzákladnější informace a pokyny pro nastávající chvíle. „Německá vojska a za nimi policejní a úřední orgány mají, podle nejnovějších zpráv, obsazeny již téměř všechna důležitá místa ve městě i státě. Nádraží, kasárna, poštu, četnická velitelství, policejní stanice, okresní úřad  i městskou radnici, nemocnici, teplické lázně, plynárnu, elektrorozvodné stanice, vysílačky rozhlasu v metropolích atd. Jsou důslední a na nic nezapomínají. Jejich vstup do našeho území byl předem pečlivě připraven a přesně s německou důkladností také realizován Hranice Moravy a Slovenska je uzavřena, Čechy a Morava se dnešním dnem stávají uzavřenou a obsazenou enklávou v rámci německé říše v samém srdci Evropy. Je možné pouze odhadovat, co Hitler vše v nejbližším čase s naší vlastí udělá. Československá armáda má být v extrémně krátké lhůtě - prý do konce dubna – rozpuštěna, veškerá výzbroj a výstroj beze zbytku předána okupační moci. Personální likvidace čs. armády, včetně vyřešení dalšího osudu propouštěného důstojnického a rotmistrovského sboru, má být vyřešena do konce letošního roku. Styk okupačních velitelů s českými důstojníky je prý korektní, ale rezervovaný a stroze vojensky nekompromisní. Projevy odporu hodlá okupant bez sebemenšího prodlení a se vší razancí zlomit. Všechny byty důstojníků a rotmistrů akademie mají výt vyklizeny do konce dubna, budeme se tudíž již v příštím měsíci stěhovat. Můj pobočník, štábní kapitán Rudolf Řípa, mi nabídl bydlení v prvním patře své vilky za akademií, směrem k Drahotuším. Zajistil jsem již také stěhovací termín u místní špeditérské firmy. Buďte rozumní a ukáznění!“

 

… Závěrem pokládám za důležité sdělit, že se mi všechny uvedené vzpomínky nejintenzivněji vybavily po téměř čtyřiceti letech, dne 21.srpna 1968, Také tenkrát za rozbřesku dne zazníval rachot tankových pásů, také v osudnou středu jako kdysi za mého dětství. Jen bota okupanta byla jiná – místo germánské tentokrát slovansky „bratrská“. Oficiální zdůvodňovací píseň má však trochu odlišný text. Světová velmoc poskytuje malému národu ochranu nikoliv před židobolševismem, ale před kontrarevolucí proti proletariátu. I míra vzdoru je při druhé okupaci bouřlivější a aktivnější. Nejhalasněji protestují ti, kteří neprožili březen 1939, nebo včas nepochopili úmysl světových diktátorů a usurpátorů. Ti, kteří jejich režim ve falešném entuziasmu prosazovali a z důvodu zaslepenosti či kariérismu podporovali a budovali . . .

 

Zpět