Zajímavosti, dokumenty, statistiky a další údaje
Arcivévoda Karel, pozdější poslední rakouský císař, s manželkou Zitou
navštívil školy krátce před I. světovou válkou v roce 1912.
Karel se narodil v roce 1887 jako syn arcivévody Oty, který byl bratrem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Mladý arcivévoda Karel prožil velkou část svého života v Čechách a proto uměl velmi dobře česky. V roce 1908, po skončení studií v Praze na Karlově univerzitě, ho císař František Josef I. povolal do Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi ve funkci velitele 5.eskadrony 7. pluku lotrinských dragounů. Po veselém životě císařského důstojníka bylo třeba pomýšlet na sňatek.
V roce 1909 se ve Františkových lázních setkává s princeznou Zitou z rodu Bourbon-Parma. Dne 14.6.1911 byly zásnuby a 21. října 1911 mají Karel se Zitou svatbu.
V březnu 1912 přišel rozkaz k přesunu do východní Haliče a 1. listopadu téhož roku byl povýšen do hodnosti majora a převelen do Vídně.
Rovněž v roce 1912 se Karlovi a Zitě narodil syn, který dostal po dědečkovi jméno Otto.
Po sarajevském atentátu v roce 1914 na svého strýce Františka Ferdinanda se stává Karel následníkem trůnu. A když dne 21.listopadu 1916 umírá František Josef I., arcivévoda Karel František Josef se stal Karlem I., císařem rakouským a králem českým. V roce 1917 zmírnil tresty smrti odsouzeným českým politikům dr. Kramářovi a dr. Rašínovi, kteří byli po amnestii propuštěni.
Na konci své krátké vlády (1916 až 1918) se pokusil o přechod Rakousko-Uherska k federativnímu státu. Monarchii se snažil zachránit i ústupky českým a všeobecně slovanským požadavkům po autonomii. Neuspěl především kvůli odporu maďarských a německo-rakouských nacionalistů. Také nově utvořená exilová československá Národní rada v čele s profesorem T.G.Masarykem tyto snahy o autonomii národů v rámci federalizované říše rázně odmítla a prosadila vznik samostatného Československa. Císař Karel I. umírá v exilu na ostrově Madeira 1.dubna 1922 ve věku pouhých 35 let. Jeho manželka Zita se dožila 92 let (zemřela v roce 1990).
Denisa Haveldová v Deníku z 30. května 2014
Denisa Haveldová v Deníku z 6. června 2014
Denisa Haveldová v Deníku z 13. června 2014
