Přijímací zkoušky, organizace výcviku a studium na VA Hranice
(Rok 1946-48 s důrazem na dělostřelectvo)
V létě 1946 po maturitě spolu s kamarádem z gymnázia, jsem se rozhodl jít studovat na VA Hranice. Do VA se mohl přihlásit čs. občan, který byl řádně odveden voj. správou se zdravotní klasifikací A, maturant nebo příslušník, který měl ukončené důstojnické zkoušky ve škole pro důstojníky v záloze. Byli jsme pozvání na lékařskou prohlídku do vojenské nemocnice v Bratislavě. Pak nás pozvali na dvou denní zkoušky na fyzickou zdatnost a povinnou zkoušku inteligenčního koeficientu přímo do VA Hranice. Cituji tehdejší denní tisk, že „do VA Hranice dělalo zkoušky 20 000 mladých Čechů a Slováků“. Nevím přesně, uvažuji jen podle absolventů tohoto ročníků v roce 1948, bylo vyřazeno poručíky všech zbraní 549. Číslo je poznamenáno poúnorovým datem, kdy bylo propuštěno z politických důvodů kolem 120 vojenských akademiků.
Podle statistiky, studium probíhalo ve zbraních - pěchota, dělostřelectvo, letectvo, ženijní vojsko, spojovací vojsko, tankové vojsko, protiletadlové vojsko, hospodářská správa, technická služba.
Organizace akademie v roce 1946 - 48 s důrazem na dělostřelectvo
(je to jen přibližný popis pro hrubou orientaci).
Velitel akademie generál Květoň, štáb s náčelníkem štábu plukovníkem Kordou, velitel pěšího praporu, velitel dělostřeleckého oddílu, ostatní velitelé druhů vojsk, podle počtu akademiků, náčelník zdravotní služby, veterinární služby, hospodářská správa atd.
Dělostřelectvo - Velitel oddílu, 4. baterie akademiků.
V roce 1946 byla 1. a 2. baterie druhý ročník a 3. a 4. baterie první ročník akademiků. Organická baterie, která byla samostatnou jednotkou a měla svůj rajon, ubytování ale společný rozvrh. Velitel baterie v hodnosti štábní kapitán, výkonný a účetní rotmistr, písař. Tři čety, v čele s velitelem čety (kapitán, štábní kapitán). U popisované 4. baterie 10., 11. a 12. U 10. čety, po půl roce, byla vytvořená protiletadlová četa. Výběr byl jednoduchý, dobrý matematik, špatný jezdec (šlo o počet kolem 15 akademiků).
Velitelé čet učili řády, dělostřeleckou střelbu, palebnou službu. Ostatní předměty učil profesorský sbor. Čety měly svoje učebny, jen na odborné předměty jsme se přesunovali do speciálních učeben (taktika, hipologie, chemický výcvik, spojovací výcvik atd.)
Hodnocení z předmětů, které jsme dělostřelci měli, jsme byli známkami se sestupnou stupnici, to je 5, 4, 3, 2, 1, přičemž hodnota předmětu byla vyjádřena dle důležitosti - 5, 4, 3, 2. Jen osobní a politická hodnota pak vysokou hodnotou 10. Když jsem obdržel z předmětu dělostřelecká střelba 5 a koeficient předmětu byl 5, měl jsem 5x5=25 bodů.
A předmětů bylo hodně. Osobní a politická hodnota, bojová zdatnost, řády, společenská výchova, anglický a ruský jazyk, tělesná výchova (v tom i šerm), dělostřelecká střelba, dělostřelecká nauka, palebná služba, jízda koňmo a vozmo, automobilní příprava (řidičský průkaz), chemická příprava, spojovací příprava, topografie, balistika vnitřní i vnější, taktika, pěchotní zbraně, hipologie, postroje, podkovářství, zdravotní výchova, veterinární výchova, rozpoznávaní cizích letadel a tanků, ženijní příprava, nauka o výbušninách, hospodářská výchova, mobilizační příprava. Nevím, zda jsem ještě něco nevynechal. Vojenský akademik, po součtu koeficientů násobeného známkami, pak při vyřazení se umístil na nějakém místě. Bylo to zveřejněno ve Věstníku MNO. Podle zvyku z l. republiky bylo pak přihlíženo k povyšování až do hodnosti kapitána. U ročníku vyřazení po roce 1948 se již k tomu nepřihlíželo.
Studium bylo organizováno po vyučovacích hodinách, a jak si pamatuji, až do 20 hodin. Jinak povinné studium v sobotu odpoledne a celá neděle byl typ kázeňského trestu za špatné známky, který uděloval velitel baterie u tzv. raportu. Přesuny na učebny se dělaly poklusem, nebo pochodem se zpěvem.
Doufám, že ještě žijí pamětnici, kteří tento můj popis doplní a upřesní.
Vojenský akademik Mikuláš Berka.
Některé skripta a služební předpisy