Automobilní příprava

 

    V létech 1945-50 ve VA Hranicích bylo mnoho nadšenců pro hipovýcvik, přesto většina si uvědomovala, že armáda bez motorizace již nemá vlastně žádný vojenský význam. U voj. akademiků byl zaveden dvouletý učební předmět automobilizmu. V prvním ročníku šlo o teoretické zvládnutí technické stránky benzinového a naftového motoru, funkce, údržba, opravy provoz. V druhém o praktickou stránku výcviku, znalost silničního provozu a vlastní řidičské ovládaní vozidla.

    Předmět vyučoval kapitán (jeho jméno již neznám) ale všichni jej znali pod jménem „kpt. Gombík“. Byl to slovenský partyzán, vcelku oblíben. Název dostal tak, že si potrpěl na voj. vzhled a „Voj. akademik zapnite si gombík“ bylo časté. Přičemž čeští a moravští akademici slovo „gombík“ slyšeli poprvé.

    Zajímavá stránka výcviku byla ta, že praktický výcvik se prováděl na třech sovětských 1,5 tunkách, majících dřevěnou budku pro řidiče a spolujezdce, nízké, 60 cm bočnice a korba byla odkryta. Motor byl FORD, který SA dostala od americké armády v rámci tzv. Půjčky a pronájmu, dopravené za války lodní cestou z Anglie. Vím jen tolik, že kpt. Gombík se nebál takovou kolonu v zimě dostat z Hranic až na sv. Kopeček a zpět (cestou jsme se střídali jako řidiči).

    Ještě jedná zvláštnost. Při praktických zkouškách ten, který měl z předmětu známku 3 a horší, mohl dostat jen tzv. třídu nákladní auta do 3 tun. Ti, kteří měli 4  nebo 5, mohli dělat zkoušku i na osobní vozidlo. Tato zkouška se dělala na trofejním německém vozidle značky Horch (sedmimístném vozidle, pravděpodobně po nějakém německém papaláši).

    Ještě dodatek. Několik z nás jsme dostali řidičský voj. průkaz na všechny, tehdy 4 třídy. Je zajímavé, že když jsem šel v roce 1964 do civilu, byl mi tento vyměněn a dodnes jej mám i po novém roztřídění na tyto třídy A, B, C, BE, CE, T.

Od té doby jsem jezdil, měnil podle potřeby řidičák, ale žádné přezkoušení na nová pravidla jsem neabsolvoval. Ale také jsem nedostal jedinou pokutu. Pravidlo pravé ruky zůstane to nejdůležitější, co je nutné si zapamatovat.

 

Vojenský akademik Mikuláš Berka