Deska z památníku akademiků
Památníku akademiků. Významný symbol slavné školy. Jeho základní kámen byl položen již v roce 1930. Z původních věcí, které v něm byly uloženy, se nic nezachovalo. Naposledy byl oficiálně opraven při 70. výročí vzniku akademie. Jenže někdy s koncem vojenské základní služby byl násilně otevřen a věci z něj odcizeny. Zůstala jen pamětní deska, na které jsou jména umučených příslušníků akademie v čele s jejím posledním předválečným velitelem generálem Otakarem Zahálkou.
Na desce jsou však i další jména. Kdo byli tito stateční mužové, kteří neváhali položit za naší svobodu to nejcennější, svůj život?
Oslovil jsem Vojenský historický archív v Praze a požádal o jejich kvalifikační listiny. S jejich svolením jsem z nich pak sestavil jen částečné životopisy nebo lépe řečeno průběhy jejich vojenské služby. Fotografie a vzpomínky na tyto vojáky mi, před svou náhlou smrtí, poskytnul Jaromír Zahálka.
Štábní praporčík in memoriam Jan Čech
se narodil 20.10. 1899 v Kateřinkách, okres Opava. Základní školu navštěvoval v Mariánských Horách. Soustružníkem kovů se vyučil ve Vítkovických železárnách v létech 1914-17. Byl odveden 30.8.1920 a od 12.10. 1920 koná činnou službu v armádě se závazkem šesti let přes dobu v to počítaje ode dne jmenování rotmistrem z povolání. Tím byl jmenován Osobním věstníkem č.90 1.6. 1922. Absolvoval kurzy plynových granátů, útočný kurz a školu pro výchovu rotmistrů z povolání pro dělostřelectvo v Olomouci (1921-22). Službu vykonával u 108. dělostřeleckého pluku v Opavě. V roce 1923 se oženil a měl dvě dcery Sylvu a Jindru. V létech 1928-29 absolvoval školu pro důstojníky v záloze dělostřelectva v Hranicích. Po jejím absolvování sloužil jako spřežní rotmistr u 8. polní dělostřelecké brigády v Hranicích. 1.10.1936 byl přemístěn k VA Hranice jako pomocný cvičitel tělesné výchovy. Funkci vykonával až do 16.5. 1939, kdy byl odeslán, vlivem okupace, na řádnou dovolenou na neurčito.
Zemřel 31.8. 1943 v káznici Kassel.
Kapitán dělostřelectva Jan Chvátík se narodil 4.5. 1906 v Drahouších, okres Hranice. V létech 1917-25 vystudoval reálné gymnázium v Hranicích a 23.6. 1925 úspěšně maturoval.
2.9. 1925 byl dobrovolně odveden. Vojenskou akademii Hranice absolvoval 1925-27 a 1.8. 1927 byl jmenován poručíkem dělostřelectva. 1927-1928 navštěvoval aplikační kurz dělostřelectva v Olomouci, který ukončil 14.7. 1928 s dobrým prospěchem. V roce 1930 ukončil výtečně kurz spojovacích důstojníků dělostřelectva v Turnově a v Plávnickom Podbradiu rovněž výtečně praktický spojovací kurz pro důstojníky dělostřelectva. 16.5. 1932 výtečně absolvoval ekvitační kurz pro důstojníky dělostřelectva v Bratislavě.
Jako poručík dělostřelectva byl prezentován 14.8. 1928 ve Znojmě. Postupně pak sloužil u dělostřeleckých útvarů v Hranicích a Olomouci. K VA Hranice byl přemístěn 1.4. 1934 a ustanoven do funkce profesora styku, spojení a spojovací služby, cvičitele vojenského výcviku až do okupace. 30.6. 1939 byl odeslán na řádnou dovolenou na neurčito.
Zemřel 19.2. 1943 v Breslau (Vratislav).
Podplukovník dělostřelectva in memoriam Jan Mach
se narodil 8.8. 1900 v Kunraticích, okres Jilemnice. Za aktivní účast v domácím odboji byl in memoriam vyznamenán 15.12. 1945 Čs. válečným křížem 1939.
Dne 9.6. 1921 úspěšně maturoval na reálném gymnáziu v Jilemnici (1913-21). Odveden byl 26.8. 1920 v Jičíně. 12.8.1923 s výborným prospěchem ukončil studium VA Hranice (1921-23). Následně velmi dobře absolvoval aplikační kurz pro důstojníky dělostřelectva v Olomouci (1923-24). V roce 1925 výborně ukončil 15.8. kurz pro výcvik orientačních důstojníků, 28.4. 1928 výborně ekvitační kurz dělostřelectva (1927-28), 3.12. 1933 s velmi dobrým prospěchem automobilový kurz pro důstojníky dělostřelectva (1932-33). Velmi dobře byl hodnocen za ukončení kurzu pro velitelé baterií, který absolvoval v Olomouci a Plavnickom Podbradiu 28.7. 1934. Ve VA Hranice působil jako učitel dělostřeleckého oddílu.
Ženatý s manželkou Marii.
Od 31.12. 1939 do 2.2. 1945 se účastnil čs. domácího ilegálního hnutí. Byl vojenským velitelem okresu valašskomeziříčského, spolupracovníkem parašutistické skupiny „Clay“ a I. partyzánské brigády Jana Žižky. Na úsvitě svobody byl 10.4. 1945 umučen v plynové komoře Mauthausenu.
(VHA Praha)
Kapitán dělostřelectva Josef Pelant se narodil 25.5. 1906 v Loukově, okres Mnichovo Hradiště. 19.6. 1925 složil maturitu na vyšší reálce v Turnově (1918-25). K odvodu se dostavil 31.8. 1925 na doplňkové okresní velitelství v Turnově. V létech 1925-27 studoval VA v Hranicích a 7.8. 1927 byl vyřazen jako poručík dělostřelectva. 15.7. 1928 ukončil aplikační školu dělostřelectva v Olomouci (1927-28). 15.5. 1931 ukončil ekvitační kurz pro důstojníky dělostřelectva v Olomouci (1930-31).
V létech 1927 až 1937 sloužil u dělostřeleckých útvarů v Lučenci (dp 10.), Josefově (dp 52. a 4.) a Jaroměři. 15.8. 1937 byl ustanoven do funkce cvičitele vojenského výcviku VA Hranice. 30.6. 1939, po okupaci, mu byla udělena řádná dovolená na neurčito.
Jeho velitel baterie škpt. děl. Ota Krajíček ho v roce 1938 hodnotí:
„Velmi spolehlivý, velmi svědomitý, vzorně přesný, vynikající smysl pro povinnost, velmi iniciativní a obětavý, odpovědnosti se nebojí a nevyhýbá. K představeným přímý, oddaný, velmi ukázněný, k sobě rovným družný a srdečný, k podřízeným spravedlivý, důsledný a nesmlouvavý.“
Ženatý, manželka Emilie.
Za svou aktivní účast v národním osvobozeneckém hnutí byl 11.6. 1946 vyznamenán Čs. válečným křížem 1939.
Dne 10.2. 1945 byl zatčen v Uherském Brodu a 10.4. 1945 popraven v plynové komoře Mauthausenu.
(VHA Praha)
Štábní kapitán pěchoty Václav Pukl
se narodil 24.6. 1898 v Mysločovicích, okres Holešov. V létech 1914-16 a 1919 absolvoval tři ročníky na zemědělské střední hospodářské škole a 17.6. 1919 prospěl „způsobilý ku správě hospodářství“ v Přerově.
12.8. 1916 odveden jako jednoroční dobrovolník na státní útraty v Kroměříži.
V roce 1916 ukončil školu pro výchovu důstojníků v záloze v Brně.
17.12. 1916 odešel na ruskou frontu a odtud v květnu 1917 na italské bojiště. V květnu 1918 odešel do zázemí nemocen, naposledy byl ošetřován v záložní nemocnici č.2 a po vyléčení odešel na 3 měsíční zdravotní dovolenou. Sloužil postupně v posádkách Kroměříž, Nitra a Hranice.
Absolvoval řadu kurzů:
1920 – kurz osvětových činovníků u 10. pěší divize v B. Bystřici s velmi dobrým prospěchem,
1921 – kurz plukovní a kulometné vozby v Bratislavě s velmi dobrým prospěchem,
1923 – informační kurz v Košicích, ukončil 14.4. s dobrým prospěchem,
1924 – 14 denní minometný kurz v Bratislavě,
1925 - ekvitační kurz u 110. dělostřeleckého pluku v Nitře s dobrým prospěchem,
1935 – informační kurz pro kapitány pěchoty v Milovicích, ukončil 30.5. s velmi dobrým prospěchem,
1938 – kurz pro zvláštní účely v Jincích s velmi dobrým prospěchem.
1.3. 1935 byl ustanoven do funkce velitele čety vojenských akademiků pěchoty u VA Hranice a od roku 1936 byl i cvičitelem vojenského výcviku.
16.8. 1937 byl přidělen k Hraničářskému pluku 4. v Hlučíně do funkce velitele roty. Zde ho velitel I. praporu mjr.pěch. Václav Krejčík hodnotí: „Pilný, vytrvalý, spolehlivý. Má dobrý smysl pro odpovědnost. K nadřízeným přímý, sebevědomý, k sobě rovným upřímný a družný, k podřízeným spravedlivý.“
Dne 19.2. 1943 byl popraven ve Vratislavi.
Štábní kapitán konc. Rudolf Řípa
se narodil 21.4. 1893 v Jizerním Vtelnu, okres Mladá Boleslav. V létech 1906-14 navštěvoval české státní gymnázium v Mladé Boleslavi, které ukončil maturitou 10.7. 1914.
Odveden byl 28.5. 1914 u odvodní komise v Mladé Boleslavi.
1915 na ruském bojišti: velitel čety do 15.4. 1915 byl u Gorlice, od 23.7. do 25.10. 1915 velitel čety bývalého pěšího pluku 34. – boje na řece Bug
1916 na italském bojišti: od 23.2. do 15.8. 1916 velitel čety (bývalého pluku č.92 a bosensko-hercegovinského pěšího pluku 1.
1917 na rumunském bojišti: od 16.8. 1916 do 15.5. 1917 velitel čety bosensko-hercegovinského pěšího pluku 1.
Absolvoval kurz kulometný a kurz úderných hlídek.
1918 na italském bojišti: od 1.11. 1917 do 3.5. 1918 velitel čety bosensko-hercegovinského pěšího pluku 1.
Od 3.3 1919 do 20.3. 1920 byl velitelem 6/36 roty a velitelem praporu na Slovensku.
V roce 1919 absolvoval informační kurz francouzských legií na Hládkově v Praze a 22.12. 1919 ukončil s velmi dobrým prospěchem vojenskou instr. školu pro pěchotu.
Od 21.3. 1920 do 1.4. 1921 působil na VA Hranice jako instruktor. 2.4. 1921 byl pobočníkem I/44. praporu v Liberci, správcem budov, velitelem poddůstojnické školy, velitelem roty, osvětovým náčelníkem a tiskovým referentem.
Od 16.7. 1923 až do okupace byl pobočníkem velitele VA Hranice. Jen od 15.10.1929 do 15.4. 1931 pracoval na MNO v Praze. 31.7. 1939 byl, po ukončení likvidace VA Hranice, odeslán na dovolenou na neurčito.
V říjnu 1938 jej zástupce velitele VA Hranice plk.gšt. Miloslav Regentek hodnotil: „Vzorně svědomitý a naprosto spolehlivý, v práci velmi výkonný pro značnou píli a zručnost (prost vší těžkopádnosti), při čemž jeví velkou iniciativu a smysl pro odpovědnost. K představeným mužně přímý, naprosto oddaný, k sobě rovným dobrý kamarád, od podřízených žádá důsledně konání povinností, při čemž dovede o ně svědomitě pečovati.“
Zemřel 19.1. 1943 v Breslau (Vratislavi).
Václav Renert na desce chybí. Jaromír Zahálka trval na tom, že neprávem. Ale i on má "svou" desku. Je umístěna u vchodu do místní Sokolovny.
Praporčík pěchoty Václav Renert se narodil 14.12. 1897 v Bohušovicích nad Ohří, okres Litoměřice.
Obecnou školu navštěvoval 1911-14 v Bohušovicích, 1912-15 se učil obuvníkem v Bohušovicích u pana Třešňáka.
Odveden byl 15.6. 1915.
Od 2.11. 1915 do 1.6.1916 sloužil jako vojín u pracovního oddílu bývalého domobraneckého pluku 9. na italském bojišti. Od 15.10. 1916 do 3.6. 1917 jako vojín sloužil u bývalého pěšího pluku 42. na ruském bojišti, kde byl od 4.6 do 13.12. v ruském zajetí. Od 14.12. 1917 se v Rusku přihlásil do čs. legií. V období 1918-20 se účastnil ústupu čs. armádního sboru z Ukrajiny a válečného tažení proti vojsku vlády národních komisařů v Rusku. V roce 1920 byl vyznamenán Čs. revoluční medaili a spojeneckou medaili. Rovněž dostal dvě Pochvalná uznání za službu na Rusi.
Byl všestranným sportovcem. V roce 1921 absolvoval kurz pro cvičitele vojenského tělocviku v Praze, v roce 1922 pak lyžařský kurz v Mukačevě. Jezdecký a trubačský výcvik u 5. jezdeckého pluku v Košicích sice v roce 1923 nedokončil, ale plavecký kurz v Praze v roce 1925 ano. Dále v roce 1931 ukončil Státní kurz rytmického tělocviku v Hranicích.V roce 1940 absolvoval lyžařský kurz vládního vojska s výtečným prospěchem. Do VA Hranice byl přeložen 1.5. 1923 na funkci pomocníka instruktora tělocviku, kterou vykonával až do okupace. 16.5. 1939 je na řádné dovolené na neurčito. 30.6. 1939 byl ze svazku bývalé čs. armády převeden do počtu vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava. Dnem 1.7. 1942 byl přeložen do výslužby v hodnosti štábního strážmistra.
(VHA Praha)
Vzpomínky Jaromíra Zahálky, předposlední dopis ze dne 23.4.2012:
" Ahoj Petře,
začnu osobností kpt.děl. Jana Chvatíka, uvedeného na druhém místě desky ve vykradené schránce památníku VA. * 4.5.1906, bytem Drahotuše, + 19.2.1943 Breslau (Vratislav). Podle vyprávěni důst. ing. Aloise Cvrka, vyřazeného v roce 1938 byl krasavcem. Učitelem taktiky spojení v děl.školním oddílu VA ( Almanach VA k 70. výročí VA). Portrét jsem zatím nikde neobjevil. Podle data a místa jeho popravy v Breslau patřil do první garnitury odbojové organizace Obrana národa (ON), jako otcův pobočník škpt. Řípa (* 21.4.1893 + 19.1.1943 Breslau), škpt. Václav Pukl (*24.6.1898 + 19.2.1943 Breslau) a civilní zaměstnanec zámečnické dílny VA Josef Perdula, bydlištěm Hranice (*10.2.1901 + 19.2.1943 Breslau), který na desce chybí a osobně jsem ho znal. Škpt. Rudolf Řípa, byl přítelem a od dubna 1939 i domácím naší rodiny naší rodiny v Drahotuších, zemřel ve vězení Breslau měsíc před svými druhy a unikl tím zřejmě své popravě. Kpt. děl. Josefa Pelanta (+ 10.4.1945 Mauthausen) jsem osobně neznal, ani údaje o něm v brožuře OVM Přerov z r. 1988 nenašel. Podle data a místa smrti 10.4. 1945 zřejmě patřil k obětem posledního období války, jako prap. Renert (15.12.1897 + 104.1945 Mauthausen) a hranický učitel Jaromír Pukl (*27.10.299 + 1.4.1945 Mauthausen). Prap. děl. Jan Čech (*20.9.1899 + 31.8.1943 Kassel) pracoval ve VA jako dělmistr. ústavních dílen, jeho rodinu jsem znal. Škpt.děl. Jan Mach patřil mezi učitele děl. oddílu VA. Byl také popraven v Mauthausenu dne 10.4.1945 a jeho rodinu jsem osobně znal. Renert (jeho rodinu jsem znal - starší syn Vladimír byl v mém ročníku 1949 vyřazen jako poručík ženista), Pelant a Mach zahynuli v závěru války v odbojové skupině napojené na činnost vysazených parajednotek a rozvinuté již partyzánské činnosti. Mimo Clay-Eva to byla také skupina Wolfram štkpt. Otiska. Činností nejúspěšnější západní paraskupina Clay operovala v širokém pásmu východní Moravy na Bystřicko-Hostýnskou, Valaško-Meziříčskou a Moravském Slovácku. Odeslala do zahraničí na západ 800 radiodepeší a všichni její členové (Antonín Bartoš, Jiří Štokman a Čestmír Šikola) válku přežili. Černota z Wolframu a Štokman z Clay, byli po roce 1945 instruktory bojové zdatnosti ve VA (Štokman mým). Druhý jmenovaný zmizel hned po únoru 1948 na západ, s Černotou jsem se sešel později u výs. jednotek ve Stráži pod Dalekem. Škpt. Mach a zřejmě i kpt. Pelant byli ve VA jako velitelé v děl. školním oddílu, prap. Renert měl na starosti sklad velké cyklistické a lyžařské výstroje VA, všechny tenisové kurty a jejich údržbu, v zimě péči o kvalitní ledovou plochu a nejnutnější hokejovou výstroj. Byl kvalitním trenérem tenisu a zručným mechanikem ve výpletu tenisových raket. Navíc činný v kroužcích akademiků, rodinných členů důstojníků, zaujatým členem Sokola.
O absenci jména Renerta na desce jsem se Ti již zmiňoval, podle mého názoru by tam měl být i zámečník Perdula a snad pplk. Edmund Klímek, pozdější velitel okrsku ON v Moravské Ostravě. Někde v Hranicích (ČSBS, VKR aj.) by měli mít přehled. Zřejmě byla deska zhotovena sametovou jehlou po listopadu 89. Zajímavý by byl i celkový přehled nejen z řad zaměstnanců, ale i absolventů VA, který zahrnuje cca 260 jmen. Některá jména dokládám portréty. Reneta jsem Ti kdysi poslal jako výřez ze skupiny rotmistrů, sledující probíhající vyřazení nových poručíků
(1937)
Nejmasovější odbojová skupina Obrana národa (ON) byla otcem a škpt. Řípou založena v dubnu 1939 v hostinci ve Velké. Registrovala nejen profesní vojáky, ale také záložní důstojníky, Sokoly, Skauty, železničáře, zaměstnance pošty aj. Příslušnost k armádě byla v mnoha případech dublována členstvím v Sokole. Učitel Jaromír Pukl nechyběl jako velitel stráže sokolského praporu na žádném vyřazení, stejně tak Perdula v sokolském kroji. ... "