Alois ELIÁŠ (1890 - 1942)
Alois Eliáš se narodil 29. září roku 1890 v Praze. V mládí studuje reálné gymnázium, po jehož absolvování pokračuje na pražském Českém vysokém učení technickém, kde studuje zeměměřičské inženýrství.
Za bojů první světové války pak rukuje již v létě roku 1914 na haličskou frontu, na podzim téhož roku ale přebíhá do ruského zajetí, kde pak působí jako železniční odborník. Poté vstupuje do československých legií v Rusku, v roce 1917 ale odjíždí do Francie, kde studuje dělostřeleckou školu v Saint Maixent l´Ecole a po jejím absolvování je jmenován důstojníkem. Ve Francii se účastní všech bojů 21. československého střeleckého pluku na tamějších bojištích.
Po skončení první světové války se vrací do nově vzniklého československého státu, kde se zprvu jako náčelník štábu aktivně účastní obsazování Těšínska, v první polovině roku 1919 se pak účastní bojů proti vojskům maďarském Rudé armády na Slovensku. Od konce roku 1919 velí 21. pěšímu pluku v Čáslavi.
V letech 1921–23 studuje ve Francii, v Paříži, vysokou válečnou školu a po jejím absolvování pak vykonává různé velitelské funkce ve vedení československé armády:
- v letech 1924–29 je přednostou I. (tj. organizačního) oddělení hlavního štábu,
- mezi lety 1929–31 je druhým zástupcem náčelníka hlavního štábu.
V letech 1926–31 působí jako vojenský expert československé delegace na odzbrojovacích jednáních Společnosti národů v Ženevě, zároveň je poradcem ministra zahraničních věcí E. Beneše.
V roce 1929 je jmenován brigádním generálem. Od roku 1931 velí pěší brigádě v Chomutově, poté přechází k pěší divizi v Litoměřicích. Od roku 1935 působí po reorganizaci československé armády jako velitel V. armádního sboru v Trenčíně (od roku 1936 v hodnosti divizního generála).
V roce 1938 generál Eliáš poprvé vstupuje do vlády, v říjnu a listopadu zastupuje v úřednické vládě generála J. Syrového ministerského předsedu v čele ministerstva národní obrany, v nové vládě R. Berana je od 1. prosince stále ještě roku 1938 jmenován ministrem dopravy.
Po okupaci Československa nacistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava je jmenován 27. dubna roku 1939 ministerským předsedou protektorátní vlády, zároveň do července téhož roku řídí i protektorátní ministerstvo vnitra.
Funkci v protektorátní vládě přijal s plným vědomím rizika a nebezpečí pro jeho osobu. Předsedou vlády se stal s odhodláním hrát s okupanty tzv. dvojí hru. Byl si přitom vědom toho, že spoluprací s nacisty může pošpinit jeho dobré jméno. Uvědomil si, že se neobejde bez předstírané loajality. Přesto se takto rozhodl, jednak aby mohl podporovat vojenský protifašistický odboj, jednak proto, aby mohl zpomalovat germanizační a zrůdné snahy nacistů. Své, pro něho tragické rozhodnutí, vyjádřil slovy: „Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine...”
Podílí na formování domácího českého protiněmeckého odboje (především se angažuje v organizaci Obrana Národa), zároveň udržuje styky s československou emigrací v Londýně, seskupenou kolem E. Beneše. Po příchodu R. Heydricha do protektorátu je Alois Eliáš (přestože je gestapu podezřelý již od konce roku 1939) 27. září roku 1941 zatčen (osobně jej zatkne šéf pražského gestapa) a po soudním procesu, vedeném od 1. října téhož roku v pražském Petschkově paláci, odsouzen k trestu smrti. Trest není vykonán ihned, je odložen samotným A. Hitlerem, vykonán je v období tzv. heydrichiády po atentátu na R. Heydricha. Generál Alois Eliáš je popraven zastřelením na střelnici v Praze-Kobylisích 19. června roku 1942.
Po válce, v říjnu 1946, byl generál Alois Eliáš povýšen in memoriam do hodnosti armádního generála. Současně bylo také rozhodnuto o odhalení jeho pamětní desky s bustou na jeho rodném domě. Slavnostní odhalení proběhlo v létě 1947.
