Josef KNOP (1909 - 1966)
Narodil se 30. ledna 1909 ve Žamberku. Nastoupil základní vojenskou službu, protože chtěl studovat Vojenskou akademii. Tu pak absolvoval v Hranicích na Moravě a v hodnosti poručíka nastoupil ke svému prvnímu útvaru na Slovensko.
Po vypuknutí války, jako vlastenec a čestný důstojník se dostal do Agde, kde se shromažďovala a cvičila naše zahraniční armáda.
Byl ustanoven velitelem 8 (kulometné) roty 2 praporu, s kterou byl pak odeslán na frontu. Zúčastnil se potupného ústupu francouzské armády před německými vojsky a svým rozhodným chladnokrevným jednáním uchránil životy svých vojáků.
Po pádu Francie se dostal z přístavu v Séte do Anglie, kde s ostatními československými dobrovolníky byl umístěn ve stanovém táboře našeho vojska v Cholmondeley Park. Stal se příslušníkem 1 čs. brigády ve Velké Británii.
Postupně se stává velitelem čety, roty, velitelem Školy důstojníků v záloze. Kpt. Josef Knop také absolvoval několik speciálních kurzů britských SOE (Special Operation Executive) pro sabotáž, diverzi a seskok padákem, např. ve stanici STS-25 ve Skotsku, kde se cvičili naši parašutisté, kteří potom byli vysazeni do Protektorátu.
V našich jednotkách v SSSR byl citelný nedostatek zkušených důstojníků. Ti byli doplňováni z našeho vojska ve Velké Británii. V září 1943 opustil s transportem dalších důstojníků Anglii a přes Port Said, Jeruzalém, Teherán, Baku přijel v listopadu do Moskvy.
Škpt. Josef Knop pak vykonával řadu funkcí. Velitele poddůstojnické školy, padákového důstojníka u 2 čs. paradesantní brigády, velitele Oddílu pro zvláštní úkoly (ZÚ), kde se školili vojáci pro činnost a boj v týlu nepřítele. MNO v Londýně, gen. Heliodor Píka a velení Oddílu ZÚ v Jefremově se snažili usměrnit výcvik a stabilizovat jeho hodnotu na úrovni sabotážního výcviku, jaký poskytovala čs. parašutistům ve Velké Británii SOE.
Později byl převelen k 1 čs. samostatné brigádě, kde velel jejímu 2 praporu. Náčelníkem štábu praporu byl Oldřich Kvapil. Jejich přátelství a spolupráce se u brigády staly proslulými.
První českoslovenští vojáci, kteří 6. října 1944 u Dukly vstoupili na území vlasti, byli právě průzkumníci z jednotky škpt. Josefa Knopa.
Účastnil se dalších těžkých bojů na našem území. Stal se zástupcem velitele 1 čs. samostatné brigády, potom zástupcem velitele 3 čs. samostatné brigády. Koncem války byl v hodnosti majora přidělen k MNO v Košicích.
Po válce byl povýšen na podplukovníka, absolvoval Vysokou školu válečnou. Stal se přednostou 1 oddělení na Velitelství 2 oblasti v Táboře a to již v hodnosti plukovníka generálního štábu. Jeho zdraví však bylo podlomeno nedoléčenými nemocemi z doby války a válečnými útrapami.
Roku 1949 se stal, jako stovky dalších čestných důstojníků, obětí známých komunistických procesů.
Státní soud v Praze jej soudil ve skupině dalších lidí a 14 prosince 1949 vynesl rozsudek - doživotí.
Po letech věznění mu je trest změněn na 25 let vězení.
Válečný hrdina, nositel vysokých československých a spojeneckých vyznamenání opustil vězení na základě amnestie prezidenta republiky v roce 1962. Na svobodě pobyl necelé čtyři roky, když na nedoléčené nemoci z války a následky věznění zemřel v nemocnici v Ústí nad Orlicí 1. dubna 1966 ve věku pouhých 57 let.
V roce 1968 byla jeho rodinou podána žádost o rehabilitaci. Bohužel, jako u většiny těchto případů vše šlo postupně do ztracena.
Po listopadu 1989 již definitivně nastala doba, kdy se vážně začalo s rehabilitacemi pracovat. Tak se 25. dubna 1991 Josef Knop, in memoriam, opět stal plukovníkem generálního štábu. Byl mu propůjčen Řád Milana Rastislava Štefánika III. třídy a ještě v tom samém roce byl povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam.
Vladislav Severin
http://www.zamberk.cz/index.php?IdS=25
Náš region