Josef Svatopluk MACHAR (1864 - 1942)
Absolvoval reálné gymnázium v Praze, od léta 1889 pracoval ve Vídni jako bankovní úředník, kromě toho působil jako fejetonista a novinář, velkou proslulost si získal jako básník a spisovatel. Roku 1895 inicioval vytvoření tzv. České moderny, patřil mezi zakladatele a čelné představitele Volné myšlenky, úzce spolupracoval s T.G. Masarykem v České straně pokrokové. Po vypuknutí první světové války spolupracoval s Tajným výborem Maffie, v létě 1916 byl zatčen a později se nacházel pod policejním dohledem, přesto patřil mezi signatáře Manifestu českých spisovatelů a členy Rady spisovatelů. Po vyhlášení československé nezávislosti se stal poslancem Revolučního národního shromáždění a v srpnu 1919 byl na základě požadavků presidenta republiky jmenován do čela Generálního inspektorátu vojsk a od července 1924 řídil Generální inspektorát branné moci. Kvůli skandalizaci tiskem se v říjnu 1924 své funkce vzdal, což umožnilo politickému vedení Ministerstva národní obrany tuto instituci, která se hlavně díky Macharovi stala neoficiálním zpravodajským zdrojem presidenta republiky v branné moci, zrušit. Následně se pokoušel pomocí autobiografií (Oni a já, Pět roků v kasárnách) obhájit svůj postup ve funkci, vzhledem k chybějící podpoře ze strany presidenta republiky odešel z politického života a věnoval se spisovatelské činnosti, výrazně kriticky zaměřené proti zákulisní politice jednotlivých politických stran i Hradu
Václav Bednář ve Sborníku Státního okresního archívu Přerov 1999 napsal článek " J.S. Machar a Vojenská akademie v Hranicích"
