Zajímavosti, dokumenty, statistiky a další údaje
Jan MASARYK, ministr zahraničí, navštívil Hranice 14. února 1948.
Jaromír Zahálka vzpomíná:
"... V organizačním seznamu lze nalézt kpt. Štábu, který sloužil později v Hranicích a bydlel v první vilce za akademií vpravo. Při služebních povinnostech vystudoval práva. Jeho rodina bydlela v Hranicích i po roce 1945, ale on už služebně ve VA nepůsobil. S jeho hezkou dcerou jsem tvořil taneční pár pro polonézu na legionářském plese v Sokolovně koncem února 1948. Polonézu jsme museli ještě zopakovat pro nenadálého a milého hosta, který se cestou z Přerova stavil pozdě večer v Hranicích cca ve 22,30 hodin. Když jsme dotančili, sešel z čestné lóže na jevišti, prošel našim tanečním špalírem a každému z deseti párů osobně potřásl pravicí, obvykle s vtipnou průpovídkou. Mně řekl: "Kdybyste kluci věděli, jak vám to mládí závidím!". Za pouhé tři neděle už nebyl mezi živými. Nikdy jsem nevěřil v jeho sebevraždu. ..."
Ples zahraničních letců v Přerově v Sokolovně 14. února 1948
Kromě vojenských a studijních povinností na VA Hranice, byly i dny slavnostní. Jeden, který mi nejvíc zůstal v paměti, byl ples. Již dávno před tím, v rámci tanečních v Zrcadlovém sále, kdy nám vozili tanečnice až z Olomouce a to, jak jsme říkali, knedlíkové univerzity, což byla škola pro ženské povolání, známa jako ústav hraběnky Pöttingeové. A tak jeden večer se četl Denní rozkaz. Vojenský akademik Satran, Berka odeberou ze skladu bílé glazé rukavice a zúčastní se tohoto plesu, jako zástupci vojenských akademiků, spolu s velitelem akademie a jím určených důstojníků. Asi 10 vybraných párů voj. akademiků s tanečnicemi z Pöttingeu zahájili polonézou tento ples.
Plesu se zúčastnili důstojníci a seržanti-zahraniční letci z posádky Přerov. Nejvzácnějším hostem byl Jan Masaryk, ministr zahraničních věcí. My s Vaškem Satranem (já asi zástupce Slováků) jsme byli usazení za oficiálním předsednickým stolem, kde seděli všechny celebrity, včetně ministra. Slavnostní projevy i ministra Masaryka, slavnostní večeře. Po polonéze začal normální taneční rej. Jan Masaryk (slyšel jsem to dobře) domlouval gen. Květoňovi, aby nás z oficialit při stole uvolnil. Úklonem hlavy jsem mu to také naznačil a poděkoval. To byla úleva. Glazé rukavice skončily v kapsách, aby jsme se od ostatních akademiků nelišili. Jenže pozor. Propustky byly jen do 23 hod. A tak nás přesvědčili, aby jsme požádali vel. akademie o prodloužení. Toho jsem se ujal já. Mám dojem že to podpořil i pan ministr. Tančili jsem pak do 24 hod, hlavně kdy generalita s ministrem kolem 22 hod odjela.
(SOkA Přerov)
Pokračovaní se odehrálo pak za několik dnů. V rozkaze velitele baterie jsem byl určen k raportu pro porušení subordinace. K tomu musím dodat, že při výchově voj. akademika byla zásada, že akademik musí na svém vlastním těle pocítit všechny kladné i záporné výchovné prostředky, tedy i např. šikanu, včetně vězení.Velitel baterie mi při raportu udělil 3 dny po službě (lidově s dekou), protože jsem žádostí o prodloužení propustky překročil služební postup. Tedy velitele čety, velitele baterie, velitele oddílu, velitele dělostřelectva a pak velitele akademie. Dlouho mi pak toto vysvětlovali na slavnostním obědě v Zrcadlovém sále, že to bylo správné a hlavně příkladné. Dodnes jsem to úplně nepochopil.
Voj. akademik 46-48 Mikuláš Berka