Stejnokroje předmnichovské československé armády
tak, jak je popsal ve svých vzpomínkách Jaromír ZAHÁLKA.
"Označování příslušníků čs. armády v období 1918 – 1939 prošlo, podobně jako její výzbroj a výstroj svým vývojem. V období let 1935 – 1939 se výrazně projevil i na půdě hranické vojenské akademie, kde se navzájem v době školního běhu i při každoročním slavnostním jmenování nových poručíků zbraní potkávali zástupci téměř všech možných druhů zbraní a služeb od různých stavovských kategorií: generálové, vyšší a nižší důstojníci, rotmistři, délesloužící i prezenční poddůstojníci a mužstvo.
Na vyřazení v roce 1935 použily čestné jednotky ještě přileb francouzských, od roku 1936 již nově vyvinutých československých vzoru 1932.
Epolety:
3 4 5 6
7 8
foto č. 3,4,5,6,7,8
Budoucí vojenští akademici přicházeli do Hranic jako absolventi škol pro důstojníky v záloze (aspiranti) příslušné zbraně. Do konce školního roku 1933/34 byl vojenský akademik označován nárameníkem č. 4 a 5 s jednoduchým nebo dvojitým stříbrným bleskem. Od školního roku 1934/35 nárameníkem č. 6. Po jmenování poručíkem mohl každý – když se mu dařilo – projít důstojnickými hodnostmi podle obr. č. 7.
Nárameníky akademiků i důstojníků byly olemovány barvou zbraně, u které profesionálně sloužil. U vyšších důstojníků navíc zlatou „zahrádkou“. Nižší důstojníci nosili na svých ramenech hvězdy třícípé, vyšší pěticípé.
Po roce 1945 bylo označení akademiků na podložce jednotné karmínové barvy, viz obr. 8. Hodnost štábního kapitána byla v čs. armádě zrušena po nástupu ministra Čepičky v dubnu 1950.
Odznaky na polních a vycházkových čepicích:
9 10
foto č. 9 a 10
Mužstvo a poddůstojníci hnědě mořené, rotmistři stříbrné, důstojníci zlaté. Barevné lemování čepic souhlasilo s barvou příslušné zbraně (služby).
Kalhotové lampasy:
foto č. 13
Z jednotlivých zbraní je nosili na stejnokrojích pouze profesionální příslušníci pěchoty (královna zbraní). Ostatní zbraně měly pouze barevný úzký šev na vnější straně nohavic, podle druhu zbraně (služby).
Označení generálů:
11 12
foto č. 11, 12
Barevné značení zbraní:
14 15
foto č. 14 a 15
Červená s protáhlým tvarem generálských výložek č. 1 - pro důstojníky generálního štábu.
Karmínová č. 2 - pěchota,
cihlově červená č. 3 - dělostřelectvo,
citrónová žluť č. 5 – jezdectvo,
tmavě hnědá č. 6 – ženijní vojsko,
světle hnědá č. 7 – telegrafní vojsko (spojaři).
Výložky pro letectvo byly blankytně modré.
Po roce 1935 byly u profesionálních vojáků zavedeny blůzy s rozhalenkou a košilí s kravatou. Z límců výložky nakonec úplně zmizely. Zůstaly pouze u upnutých límců příslušníků prezenční (základní) služby. V roce 1938 byli poprvé poručíci letectva v Hranicích vyřazeni v nově zavedené modré uniformě letectva. Místo šavlí u ostatních zbraní měli letci poboční stejnokrojový kordík. K jejich slavnostní modré uniformě náležela krémově bílá košile s černou kravatou. Podobně jako druhy zbraně byly barvou vyjadřovány nejrůznější druhy armádních služeb. Od lékařů, veterinářů, lékárníků, zdravotnického personálu přes intendantní, hospodářskou a zbrojně technickou službu, různé služby kancelářské, soudní, stavební, remontní, kartografické až k armádní službě duchovní. Velká většina uvedených služeb byla v hranické vojenské akademii pracovně zastoupena.
Velkou škodou pro historii vývoje předválečné čs. armády je, že ještě neexistovaly barevná fotografie a film. Slavnostní jmenování nových poručíků v předvečer připravované obrany proti německé agresi dne 14. srpna 1938, byla by dnes mnohem názornějším vyjádřením dobře vykonané vývojové práce, elánu a nadšení pro poctivou službu v armádě tehdy ještě svobodné Československé republiky. Kromě převažující khaki barvy nastoupených a přísahajících poručíků s tasenými šavlemi, byly jejich šiky barevně přerušeny svítící výložkovou žlutí a rudými rajtkami poručíků jezdectva i modrým azurem letců. Při přehlídce ministrem obrany i při slavnostním defilé před čestnou tribunou. Každá armádní zbraň měla své zdravé stavovské sebevědomí, opěvované textem mnoha pochodových písní a podepřené morálně pevnou vlasteneckou demokratickou výchovou.
Epilog o „medailománii“ domácí i světové současnosti:
Markantní a dobře viditelné na stejnokrojích všech aktivních příslušníků československé armády i uniformovaných bezpečnostních složek bylo, že každý občan Masarykova mladého demokratického státu na první pohled poznal člověka, který ve skutečném boji za svobodu svého národa riskoval život i zdraví. Bývalé legionáře i dobrovolné účastníky bojů o Těšínsko, nebo proti Maďarské republice rad na jižním Slovensku v první polovině roku 1919.
Skutečné obětavé a zasloužilé vojáky své armády, která byla budována pro obranu nového samostatného nezávislého státu, nikoliv jedince s falešnými stigmaty politicky řízených „zásluh“ na kariérově vzedmutých hrudích ….. "
Pro úplnost přikládám obrázky označení vojsk tak, jak byly zveřejněny v knize VOJENSKÉ DĚJINY ČESKOSLOVENSKA, DÍL III. (1918-1939)
