Kon ec jedné legendy aneb slavné obrazy akademie.
S existencí vojenských škol v Hranicích jsou spjaty tři velké obrazy, které byly umístěny v jídelně akademiků, Zrcadlovém sálu a jídelně vojáků z povolání. Všechny tři se nesmazatelně zapsaly do paměti různých generací příslušníků škol a následně útvarů, které v kasárnách sídlily.
Asi nejslavnější z nich je "Jezdecký portrét T.G.Masaryka" z roku 1929 od Jaroslava Riedla, který byl ozdobou Zrcadlového sálu.
Český malíř Jaroslav Riedl se narodil 2. 1. 1893 v Praze. V letech 1909-14 studoval na pražské Akademii výtvarných umění. V roce 1914 musel odjet na ruskou frontu, byl zajat a vstoupil do legií. Z války se tak vrátil až v roce 1920 a zůstal aktivním důstojníkem, od roku 1926 působil jako výtvarný referent a předseda muzejního odboru v Památníku osvobození. Na objednávku armády namaloval cyklus olejů Československý voják v zahraničí pro Památník osvobození. Většina kritiků, hlavně z řad legionářů, toto dílo nadšeně přivítala. Pro Vojenskou akademii maloval presidenta T.G. Masaryka na koni v životní velikosti. Koncem 2. světové války byl 1. 2. 1945 zatčen a vězněn v koncentračních táborech. Zahynul při pochodu smrti v květnu 1945, neznámo kdy a kde ve věku 52 let.
Podle legendy, která se dlouho v Hranicích tradovala, měl být obraz ukryt za velkým zrcadlem v sále. Při poslední rekonstrukci Zrcadlového sálu (říjen 2010 - březen 2011) se z bezpečnostních důvodů nikdo neodvážil zrcadla demontovat, aby nedošlo k jejich nenávratnému poškození. Na podnět Jaromíra Zahálky jsem oslovil Vojenský historický ústav v Praze a ten mi potvrdil, že obraz je umístěn v depozitáři jejich muzea v Lešanech a zároveň mi umožnil obraz fotografovat a zveřejnit na tomto webu. Vyvstává otázka, kdy a jak se obraz do muzea dostal. Prý přežil na svém místě i německou okupaci, únor 1948 již ne. Odpověď zatím neznám.
V roce 2018 byla na původní místo vrácena replika obrazu, kterou "vrátil" Vojenský historický ústav Praha.
Nestává se to často. Dne 12. ledna 2017 jsem obdržel dopis i povolení ho zde uveřejnit. Jsem paní Jaroslavě nesmírně vděčný, že se podělila s námi o velmi zajímavá fakta.
----------------------------------------------------------------------------------
Vážený pane Ing. Cimalo.
Jmenuji se Jaroslava Čermáková a jsem vnučkou malíře Jaroslava Riedla. Narodila jsem se v roce 1946 a neměla jsem to štěstí dědečka poznat, ale jeho jméno mám.
Ráda bych Vám napsala vše, co vím o obrazu "Jezdecký portrét T. G. Masaryka" z roku 1929 od Jaroslava Riedla.
O tom, že tento obraz můj dědeček namaloval, vím od dětství a fotky obrazu, znám také. Ve skutečnosti jsem ho viděla až na výstavě v památníku na Žižkově po sametové revoluci.
Když se uvolnil přístup k mému dědečkovi a jeho obrazy se zase začaly vystavovat, tak se moje maminka začala o tento obraz zajímat. Na její popud byl obraz nalezen a mamince z ministerstva obrany napsali, jak se obraz ocitl v jejich depozitáři na Hradčanech.
Z Hranic jej Němci vyvezli do Bavorska a odtud byl navrácen do Čech, konkrétně do Prahy. Tam byl uložen, a aby nebudil zbytečnou pozornost, byl uložen na šířku a zarovnán dalšími obrazy. Tím se stalo, že obraz byl celou dobu na Hradčanech. Po vyzvednutí prošel několika nutnými opravami, a když jsem ho viděla v Praze na výstavě „Republika“, byl konečně takový, o jakém nám vyprávěla babička a maminka. Můj bratr ho viděl poprvé, protože na dvou předešlých výstavách, kde byl obraz vystaven, nebyl (byl v té době v Austrálii), byl nadšen a věřte mi, že jediný kaz na tom byl, že naše maminka už se toho nedožila.
Co se týká konce mého dědečka, tak i to mohu doplnit. Po jeho osvobození Američany byl druhý den odvezen do nemocnice a o té události napsal babičce MUDr. Potůček z Brna, který jej po pochodu smrti, až do jeho předání do sanitky ošetřoval. Napsal, že můj dědeček měl těžký zánět ledvin a že za stávajících podmínek neměl moc šanci na přežití. Do sanitky byl naložen 3. 5. 1945 a doufal, že se vrátí domů. Bohužel se nevrátil a tam jeho stopa mizí.
Druhým slavným obrazem je "Boj" z cyklu "Zborov" od Oty Matouška, který byl umístěn v jídelně akademiků v přízemní budově vedle bývalé reálky, nyní budovy č.2.
Ota (Otto) Matoušek se narodil 3.12.1890 v Plzni. Vystudoval Akademii výtvarných umění, po ní však musel vstoupit na bojiště 1. světové války. V červnu 1916 vstoupil do ruských legií, byl povýšen a bylo mu svěřeno velení obrněného vlaku. Na frontě pořídil množství kreseb a náčrtků, zachycujících každodennost vojáků. Po návratu do vlasti se stal náčelníkem Památníku osvobození v Praze, od roku 1924 však působí v Č. Budějovicích. Zde mimo jiné pomáhal založit Sdružení jihočeských výtvarníků, a věnoval se vlastní tvorbě, kdy převažovaly náměty z legionářského prostředí. Za 2. světové války prošel koncentračním táborem, tento zážitek se po válce reflektoval i do jeho tvorby. Později však tuto tematiku opustil, a věnoval se krajinářství. Zemřel 3.3.1977 v Českých Budějovicích.
Není prokázáno, jak se obraz do Vojenské akademie dostal. Vzhledem k tomu, že se pplk.Ota Matoušek znal s velitelem akademie plukovníkem Otakarem Zahálkou ze společného působení u pěšího pluku 1 "Mistra Jana Husi" v Českých Budějovicích, lze se domnívat, že obraz byl akademii darován. Jeho další osud i osud celého cyklu mi není znám. Údajně na podzim roku 1948 již v jídelně nebyl. Po obrazu v bývalé jídelně (nyní skladu proviantního materiálu) zůstaly jen velké skoby ve zdi.
Naše vojsko, 15. 9. 1937
Třetím, neméně slavným a zároveň nejmladším obrazem, je pohled na Hranice od malíře Ladislava Vlodka z roku 1957, umístěný v jídelně vojáků z povolání (VZK) v prostřední budově. Nyní zdobí jídelnu pro důstojníky a praporčíky v prvním patře západní budovy (bývalé jízdní kadetky, dnes budova č.5).
Ladislav Vlodek se narodil roku 1907 v Ostravě. V roce 1911 se odstěhoval s rodinou do USA. Navštěvoval tři roky jako mimořádný žák oddělení pro kresbu a později malbu na Chicago Academy of Fine Arts. V lednu roku 1922 se rodina vrátila do Československa a usídlila se ve městě Hranice, kde otec koupil dům na Staré střelnici a vybudoval velké zahradnictví. Po návratu se Ladislav Vlodek vyučil kamenosochařem v dílně místního kameníka Josefa Sosny. Po vyučení se přihlásil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a v roce 1925 byl přijat. Studoval sochu u Josefa Maratky a ornamentální a figurální malbu u Karla Štipla. Autorovu kreslířskou tvorbu lze obecně vymezit do několika okruhu. Jedním z nich jsou komiksy, které patří vůbec k prvním v rámci tohoto žánru na českém území. Už ve svých denících z roku 1921 kreslí velký komiks „The two twins of Brother Street“. Po návratu do Hranic, kde žije a tvoří, až do své smrti v roce 1996, se více zaměřuje na kresby zdejší krajiny, a vznikají tak historicky cenné pohledy na město a okolí.
Aby byl výčet slavných obrazů akademie úplný, musím se zmínit i o těch, které nebyly určeny pro širší veřejnost, ale zdobily reprezentativní místnosti velitele akademie generála Otakara Zahálky. O jejich autorovi Friedrichu Kulniggovi, zajímavému způsobu, jak se do kanceláře velitele akademie dostaly a jejich současném umístění se dočtete v knize Jiřího J.K. Nebeského " Kdysi a nedávno 2", která byla vydána v roce 2011.
(zaslal Jaromír Zahálka)
(fotografie Jiří J.K. Nebeský)