Adolf OPÁLKA (1915 - 1942)
Nadporučík pěchoty (plukovník in memoriam), příslušník 1. čs. divize ve Francii, důstojník 1. čs. smíšené brigády ve Velké Británii, parašutista - velitel skupiny OUT DISTANCE, narozen 4.1.1915 Řešice, okr. Znojmo, zemřel 18.6.1942 Praha.
Narodil se jako nemanželský syn mlynáře Viktora Jarolíma a zemědělské dělnice Anežky Opálkové, která ve mlýně sloužila. Matka se později provdala za kováře Jana Vérostu z Rokytné s nímž měla dvě dcery a odstěhovali se do Rokytné. Malý Adolf, prý když na něj byli doma zlí, se vydal pěšky z Rokytné do Rešic (cca 14 km) za prarodiči nebo tetěnkou - Marií Opálkovou, která se o něj starala po smrti matky od 8 let. Po ukončení školní docházky nastoupil do učení na automechanika v Moravském Krumlově, ale v důsledku úrazu ruky učení opustil a začal studovat obchodní akademii v Brně, kde v červnu1936 maturoval. Dnem 1.10.1936 nastoupil k p. pl. 43 v Brně, kde absolvoval ŠDPZ. Po jejím ukončení byl zařazen k 9./43. pěší rotě a dnem 23.12.1936 byl povýšen na svob.asp., 1.7.1937 na des.asp. a 30.9.1937 na čet.asp. Na konci září 1937 byl na základě přijímacích zkoušek přijat ke studiu na VA v Hranicích (již jako vojenský akademik byl 1.2.1938 jmenován ppor.pěch. prez. sl.). Z hranické akademie byl vyřazen v srpnu 1938 v hodnosti por.pěch. a následně vtělen k hor. p. pl. 2 v Ružomberku, kde konal službu jako velitel čety až do vzniku samostatného Slovenského štátu. Poté se vrátil do Čech, kde byl 21.4.1939 z armády propuštěn. S okupací se však odmítl smířit. Společně se svým bratrancem Františkem Pospíšilem (pozdějším velitelem skupiny BIVOUAC) a Robertem Klecandou překročili u Moravské Ostravy 26.6.1939 česko-polské hranice a odešli do čs. zahraniční armády. Po kratším pobytu ve vojenském táboře v Malých Bronowicích odplul na lodi Chrobry do Francie. Na základě podepsaného závazku ke službě v Cizinecké legii se stal 22.8.1939 v hodnosti seržanta jejím příslušníkem. Zpočátku byl zařazen u 1. pluku Cizinecké legie v Sidi-bel-Abbes, odkud byl 6.9.1939 přemístěn k 11. pluku senegalských střelců. Po vypuknutí války byl odeslán zpět do Francie a 23.9.1939 prezentován v Agde. Byl přidělen ke 2. rotě čs. pěšího pluku 1, kde konal službu jako velitel čety. Dnem 8.1.1940 byl přemístěn k čs. pěšímu pluku 3 a ustanoven do funkce velitele 5. roty. Jeho útvar však nebyl bojeschopný a proto v červnu 1940 neodešel na frontu. Po porážce Francie přijel por.Opálka 12.7.1940 na lodi Neuralia do Británie. Zde byl po reorganizaci čs. pozemních jednotek a vzniku 1. čs. smíšené brigády vtělen jako nezařazený důstojník do kulometné roty. V létě 1941 byl vybrán pro plnění zvláštních úkolů ve vlasti a po svém souhlasu odjel 19.9.1941 na STS 26 ve Skotsku, kde prodělal základní útočný a sabotážní kurs. Den po jeho ukončení – 21.10.1941 – nastoupil jako frekventant parakursu u STS 51 na letišti v Ringway u Manchestru (právě v době jeho trvání byl 25.10.1941 povýšen na npor.). Poté se vrátil zpět ke kulometné rotě, kde působil následujícího čtvrt roku. Dnem 25.1.1942 byl přidělen k čs. výcvikovému středisku STS 2v Bellasis u Dorkingu, kde prošel 24.3.1942 útočným kursem a byl ustanoven do funkce velitele skupiny OUT DISTANCE, kterou kromě něj tvořili rtn.Karel Čurda a des.asp.Ivan Kolařík. Šlo o první skupinu vyslanou na území protektorátu se sabotážním posláním. Jejím úkolem bylo provedení rozsáhlé akce na michelské plynárně v Praze, k čemuž byla speciálně vycvičena. Dále měla dopravit náhradní radiostanici a telegrafní klíč pro SILVERA a s její aktivní účasti se počítalo i při navádění britského letectva na předem vybrané cíle. K tomuto účelu disponovala radiomajákem Beacon. První pokus o vysazení skupiny se 25.3.1942 nezdařil. Napodruhé skupina po půlnoci 28.3.1942 skutečně seskočila. Ne však u Kopidlna v Čechách, ale u Ořechova na Moravě (npor.Opálka s falešnou občanskou legitimací na jméno Adolf Král). Po seskoku se parašutisté rozdělili. Opálka navštívil rodnou ves a následně se přesunul do Prahy, kde se později stal velitelem všech parašutistů, kteří zde tehdy pobývali. Des.Kolařík se vydal navštívit své příbuzné a snoubenku ve Valašském Meziříčí. Na místě seskoku však ztratil své osobní doklady, podle nichž se mu gestapo dostalo na stopu. Z obavy o rodinu a snoubenku se 1.4.1942 ve Vizovicích otrávil. Spoléhal, že gestapo se spokojí s jeho smrtí a blízké nechá na pokoji. Bohužel se mýlil. V dubnu 1942 npor.Opálka zorganizoval navedení britských bombardovacích letounů na plzeňskou Škodovku (příprav se zúčastnil i rtn.Čurda). Akce však skončila neúspěchem. Později byl spolu s rtm.Valčíkem ze skupiny SILVER A nápomocen rtm.Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi v provedení atentátu na Reinharda Heydricha. Během razií, jež následovaly, po atentátu se také on počátkem června 1942 ukryl v pravoslavném chrámu v Resslově ulici. Příslušník jeho výsadku rtn.Čurda, který našel úkryt u své matky v Nové Hlíně u Třeboně, odtud, po zprávách o masových popravách a vypálení Lidic, poslal 13.6.1942 anonymní udání, v němž prozradil identitu atentátníků a nakonec se 16.6.1942 odjel osobně přihlásit do budovy gestapa. Svou obsáhlou výpovědí umožnil nacistům proniknout do sítě spolupracovníků parašutistů a následně zjistit i místo úkrytu sedmi jeho bývalých druhů (po válce byl Čurda 29.4.1947 za svou zradu a následnou konfidentskou činnost v Praze popraven). Dne 18.6.1942 byl chrám v Resslově ulici obklíčen a sedm parašutistů, vedených npor.Opálkou, zde svedlo svůj poslední boj. On sám, těžce raněný, spáchal sebevraždu zastřelením, když předtím požil jed. Spolu s ním v nerovném boji padli rtm.Gabčík, rtm.Kubiš, rtm.Valčík, rtn.Hrubý, rtn.Švarc a čet.asp.Bublík.
Po okupaci byl posmrtně povýšen do hodnosti škpt.pěch., v roce 1990 do hodnosti mjr. a dnem 30.6.2002 byl jmenován do hodnosti plukovníka in memoriam. Teta Adolfa Opálky Marie, která jej vychovala, byla zatčena gestapem a 24.10.1942 popravena v koncentračním táboře Mauthausen.
Vyznamenání: 2 × Československý válečný kříž 1939, Československá vojenská pamětní medaile se štítkem F–VB, Československý vojenský řád Za svobodu – zlatá hvězda, Československý vojenský řád Bílého lva Za vítězství I. st., Řád M. R. Štefánika.
Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945
Další informace:
http://www.zrcadlo.info/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2007050056
