Příběhy a příspěvky od návštěvníků stránek
Vzpomínka na palebnou službu u dělostřelců ve VA Hranice.
Jako jeden z předmětů výuky byla palebná služba. Pro laika - šlo o praktické vyučování a nácvik dělostřeleckých jednotek při zaujímaní palebných postavení v terénu, hlavně u tzv. hipomobilního dělostřelectva (taženého koňmi – poznámka redaktora). V rozkaze se přečetl způsob zařazení do jednotlivých funkcí v palebné baterii, počínajíc velitelem baterie a konče třeba jízdným (3 k jednomu dělu). Nechci vypsat všechny, ale nezapomenu na funkci trubače, který byl také podkoním velitele baterie, držel mu koně atd. Protože jsem uměl jakžtakž na vojenskou trubku troubit, tato funkce mně často potkala. Prostě jednoho dne stála připravena dělostřelecká hypobaterie, složená a obsazená funkcí vojenských akademiků druhého ročníku na tzv. vozárně, čekala na velitele - učitele palebné služby, štábního kapitána. Já, jako zařazený trubač, jsem již dávno převzal, kromě svého koně, také velitele. „Nasednout !“, zněl ostrý povel. „Směr západní brána krokem vchod !“. Nebudu zdržovat popisem přesunu na známé cvičiště Skalka ani všechny povely a činnost při nácviku zaujetí palebných postavení (krokem, klusem i cvalem, odjezdy atd.).
Byla vyhlášená také kuřácká přestávka. A tehdy se to stalo. Ještě za první republiky byly na cvičišti pořádány skokové závody, tzv. „Military“ přes pevné překážky a některé tu ještě zůstaly. Štábní kapitán popohnal svého koně, ten zavadil o překážku a štábního shodil. Zařazený akademik konal rychle, protože jsme zjistili, že jde o zlomenou klíční kosti. Na telefonní vůz, tažený dvěma koňmi, jsme naložili zraněného a zařazený velitel telefonního družstva jej vezl do blízké nemocnice. Baterie pak v pochodovém tvaru, zkratkou okolo vápenky na čele s velitelem a o půl hlavy jezdícím trubačem, po pravé straně Bečvy, napřed krokem a pak, když někdo připomenul, že je dnes nějaký nástup v akademii i dle času, klusem, pádil k západní bráně. Samozřejmě i při klusu jsem troubil dělostřelecký pochod.
Bránou jsme se vřítili na stadion, zařazený velitel dal rákoskou povel: „V šik !“ a povel „Stát !“ těsně před tribunou a velitelským sborem. Předjel před sestavu, já samozřejmě o hlavu s ním, a podal veliteli gen. Květoňovi hlášení o příchodu a situaci, která se stala. Generál hlášení přijal. „Sesednout !“.
Všechno dobře dopadlo až na to, že ve večerním rozkaze byli zařazený vojenský akademik – velitel baterie a já určen k raportu. U nás se tomuto raportu říkalo „Divadélko“ a ani jeden akademik naší baterie si jej nenechal ujít pro známý řečnický výkon našeho velitele 4. baterie. Velitel baterie nás napřed pochválil a pak dlouze vysvětloval, jak byly porušeny vojenské principy a proč i já, jako trubač, jsem ale jako vojenský akademik se porušení dopustil. Nehodilo se a vojensky bylo nesprávné podat hlášení v sedle. Před tím měl zaznít povel „Sesednout !“ pak „Pozor !“, „Vpravo hleď !“ a až potom hlášení.
Nebyl použít žádný kázeňský trest. Šlo hlavně o další výchovný proces našeho velitele, když si uvědomoval, že ho vlastně celá baterie slyší a on ví, že tento postup se v žádné učebnici nevyskytuje.
Mikuláš Berka, vojenský akademik 1946-48
Hipomobilní dělostřelectvo
Fotografie (s laskavým svolením) z www.fronta.cz