VOJENSKÁ AKADEMIE HRANICE

Rainer Maria RILKE

(4. 12. 1875 Praha  -  29. 12. 1926 Montreux Švýcarsko)

    Německý básník, spisovatel a překladatel, jeden ze zakladatelů evropského básnického modernizmu.

    Původní křestní jméno básníka bylo René, ale r. 1897 ho změnil, aby si nepřipomínal rané dětství, kdy ho matka ze zármutku nad smrtí dcery (1874) oblékala do dívčích šatů a rozmazlovala jako holčičku.  Otec Josef Rilke (1839 – 1906), původem z Trmic u Ústí nad Labem, chtěl být důstojníkem. Po desetileté vojenské službě byl nucen armádu opustit v hodnosti kadeta dělostřelectva kvůli chronickému onemocnění krku a stal se železničním úředníkem v Praze. Roku 1973 se oženil se Sofii Entzovou (1851 – 1931), dcerou pražského obchodníka. Jejich manželství nebylo šťastné, což malý René vycítil a velmi těžce nesl. V roce 1884 se rozvedli a když se ukázalo, že nemají finanční prostředky na zaplacení gymnaziálních studií syna, využili možnosti, aby René absolvoval středoškolská studia na internátních vojenských školách. 1. 9. 1886 zahájil 4 lete studium Nižší vojenské reálky v St. Pölten. Z třídních katalogů vyplývá, že patřil k nekonfliktním chovancům. Zprvu byl hodnocen jako „nesmělý“, později „tichý a dobromyslný, velmi pilný, čistotný a pořádný.“ Ve studijním pořadí byl vždy mezi lepší polovinou studentů. Jeho trvalou slabinou však byla tělesná zdatnost. Byla podmíněna již předčasným narozením v 7. měsíci a prohloubena izolací od vrstevníků a spornou péčí matky.  Přesto byl učiteli i spolužáky respektován, neboť již tehdy okolí udivoval zdařilými básnickými pokusy. Rilke ale pobyt v  podmínkách tvrdé vojenské disciplíny kasárenského internátu považoval za osobní neštěstí. V jednom z dopisů studium v St. Pölten označil za „bolestnou výchovu k prvnímu zážitku osamělosti mezi mnoha.“ [1] Během posledního ročního ročníku studia v St. Pölten se mu prudce zhoršil zdravotní stav. Onemocněl těžkým zápalem plic a před přechodem na Vyšší vojenskou reálku do Hranic musel být vyslán na solnou lázeňskou kúru v Salcburku.

    V Hranické Vyšší vojenské reálce začal školní rok 1890/1891 2. 9. 1890 vzpomínkovou oslavou na 10. výročí předchozí návštěvy císaře Františka Josefa I. 10. 6. 1880. René Rilke se slavností nezúčastnil. Do Hranic z léčení přijel až v polovině září, ale okamžitě si v dopisu stěžoval matce na horečky a bolesti hlavy. V listopadu 1880 byl 14 dní hospitalizován. Po propuštění byl již 6. 12. odeslán na vánoční prázdniny a vrátil se až po novém roce 1891. Trvale v dopisech prosil rodiče, aby byl z vojenské školy uvolněn ze zdravotních důvodů. Na žádost otce byl 4. 6. 1891 z Vyšší vojenské reálky v Hranicích propuštěn.

    Přestoupil bez těžkostí na obchodní akademii v Linci, ale v květnu 1892 musel akademii opustit, když byl prozrazen jeho milostný románek se starší vychovatelkou a útěk dvojice do Vídně.

    Další studijní nezdar napomohl Renému k vyvázání z vlivu rodičů. Krátký pobyt ve Vídni mu umožnil, aby své verše nabídl nakladatelům a definitivně se rozhodl zasvětil život poezii. S finanční pomocí strýce, notáře, advokáta a poslance Českého zemského sněmu německé národnosti Jaroslava von Rilke si dokončil nejprve středoškolské a později i vysokoškolské humanitní vzdělání. Rozporuplný vztah k matce a frustrující pětiletý pobyt v ryze mužském prostředí vojenských internátních škol, ovlivnil psychiku Rilka. I když se r. 1901 oženil se sochařkou Clarou Westhoffovou (1878 – 1954), měl s ní dceru a nerozvedl se, nedokázal vést obvyklý rodinný život, Neustále cestoval a přitom se nechával vydržovat staršími, zámožnými dámami, které doceňovaly jeho literární genialitu.

    Vrcholná Rilkova díla vznikla po 1. sv. válce, do níž byl nucen narukovat, ale většinou prožil ve vídeňském vojenském archivu.  Cyklus 10 elegií Duineser Elegien (1922, česky Elegie z Duina) je považován za jedno ze základních děl evropského literárního modernismu 20. století. Ve stejném roce napsal i Sonette an Orfeus (česky Sonety Orfeovi), kde využil orfeovský příběh k vyrovnání s lidskou smrtelností, podnícen úmrtím 19 leté tanečnice. Tvorba Rainera Rilka byla nesmírně rozsáhlá. Začínala impresionistickými básněmi a lyrickými prózami, pokračovala v dekadentním stylu a jejím dovršením byla moderní poezie. Je nazýván mágem sensibility nebo i básníkem smrti. Je s podivem, že děsivé zážitky z pětiletého studia na c.k. vojenských internátních středních školách zpracoval pouze v povídce „Hodina tělocviku“ (1902) Ačkoliv často mluvil o plánu sepsat vojenský román, nikdy se k realizaci neodhodlal. Rilke zemřel po dlouhé nemoci ve švýcarském sanatoriu Valmond r. 1926 na leukémii.

Václav Bednář