Tři bratři. Tři vojáci. Tři hrdinové
MF Dnes dne 23. srpna 2011 uveřejnila v regionálních novinách pro Olomoucký kraj článek o bratrech Taláškových.
19. srpna 1942, 5.24 ráno. Prostředního z bratrů vedou na popravu. Vladimír Talášek byl seťat německou gilotinou, zbylí dva bratři se dožili pronásledování komunisty. Všichni tři se za války zapojili do odboje proti nacistům. Hrdinové. Byli tři, i když pocházeli z jedenácti dětí. A jejich život jim napsal podobné osudy. Vojáci, kteří se zapojili do odboje proti nacistům. Všichni tři byli za války zatčeni. Jeden podstatný rozdíl v životě bratří Taláškových tu ale přece jenom je. Jednoho z nich už totiž nestačil po únoru 1948 pronásledovat komunistický režim. Vysvětlení je prosté. Vladimír Talášek se toho nedožil, byl seťat německou gilotinou.
„Bratři Jaroslav, Vladimír a Oldřich Taláškovi představují významné osobnosti naší československé armády. Zásadně se zapsali do historie odboje a jen stěží bychom hledali podobný příklad v jiné rodině,“ sdělil vojenský historik Martin Vaňourek.
Všichni tři pocházeli z Olomouce. Vystudovali reálku a Vojenskou akademii v Hranicích a stali se důstojníky. Po okupaci roku 1939 se přihlásili do protinacisticky zaměřené odbojové organizace Obrana národa působící na území protektorátu Čechy a Morava. Šlo o vojáky, kteří po zrušení armády nechtěli jen nečinně přihlížet likvidaci republiky.
Vladimír Talášek skončil na popravišti věznice v Berlíně Plötzensee. Byl popraven devatenáctého srpna 1942 v 5.24 ráno. „Pro svou odbojovou činnost byl zatčen gestapem už v prosinci 1939 v bytě matky jeho ženy. Pravděpodobně byl prozrazen někým z Obrany národa, koho chytilo a mučilo gestapo,“ domnívá se historik Martin Vaňourek. Za necelé tři roky věznění se vinou krutého týrání stala z urostlého, téměř sto devadesát centimetrů vysokého muže troska. Když šel na popravu, vážil pouhých osmačtyřicet kilogramů. Jeho syn, rovněž Vladimír, si na otce vůbec nepamatuje. „Otce zatkli v prosinci 1939. To jsem ještě neměl ani dva roky. Z války si vybavuji až rok 1944, kdy jsem začal chodit do školy,“ popisuje Talášek mladší. Spíš si tak vybaví moment z pozdější doby spojený se strýcem Jaroslavem. Bylo to krátce po jeho odsouzení v roce 1958. „Kupodivu do té doby jsem se vyhnul šikaně od komunistů. Vystudoval jsem gymnázium a dostal se i na vysokou školu v Praze. Po odsouzení strýce Jaroslava si mě ale zavolal vysmátý lampasák na vojenskou správu a sděloval mi, že strýc byl odsouzen za protistátní činnost a jak byl špatný. To mě naštvalo a křičel jsem na něj, co on dělal za války, když strýc s tátou bojovali proti nacistům,“ vypráví Vladimír Talášek mladší. Odvážnému mladíkovi se tehdy dostalo „poučení“. „Ten lampasák mi řekl, ať si uvědomím, že studuji díky socialistickému zřízení, a pustil mě. Naštěstí se to obešlo bez dalších následků,“ vzpomíná Vladimír.
Nejstarší z bratrské trojice Jaroslav Talášek jako jediný zasáhl už do bojů první světové války, postupně se dopracoval až na post důstojníka hlavního štábu na ministerstvu národní obrany. Odtud už v době ohrožení Německem dostal úkol řídit jako traťový velitel Železniční traťové velitelství v Brně. Po obsazení pohraničí Němci se stal státním úředníkem – přednostou statistické skupiny a vrchním oficiálem státních drah v Brně. „Okamžitě se zapojil do Obrany národa a v lednu 1940 byl zatčen. Na rozdíl od většiny brněnské skupiny mu gestapo práci pro ilegální organizaci v plném rozsahu nedokázalo. Přesto byl v roce 1942 odsouzen ke dvanácti letům káznice pro přípravu velezrady. Postupně byl převážen na několik míst. Konce války se dočkal na Mírově,“ nastínil Vaňourek. Vojenskou kariéru znovu nastartoval po válce. Paradoxně už v době nástupu komunistů k moci se stal v únoru 1948 náčelníkem štábu vojenské oblasti 3 v Brně a začátkem roku 1949 byl povýšený do hodnosti brigádního generála. Jenže v roce 1951 byl z armády pro své postoje vyhozen. „Jeho byt nepřetržitě sledovala státní bezpečnost, rodina byla perzekuována. Musela se odstěhovat z Brna. Jaroslav Talášek se tak vrátil do rodné Olomouce, kde byl dál sledován,“ uvedl Vaňourek. V říjnu 1957 byl Jaroslav Talášek zatčený a v lednu 1958 odsouzený spolu s dalšími ke třem letům odnětí svobody a ztrátě občanských práv na deset let. Většinu trestu si odseděl v Leopoldově, odkud ho vysvobodila až amnestie v roce 1960. Jeho syn, rovněž Jaroslav Talášek, si při vzpomínce vybavuje proces s jeho otcem v roce 1958, podobně jako bratranec Vladimír. „Bylo to jako ze špatného snu. Soudce nám tehdy řekl, že se nepodařilo prokázat otci protistátní činnost, přesto jej odsoudil za provinění proti socialistickému zřízení a lidu na tři roky,“ vypráví Talášek mladší. Se svou matkou byl po otcově odsouzení okamžitě vyhozený z práce.
Plukovník Oldřich Talášek byl z bratrů – vojáků nejmladší. V Obraně národa měl na starosti rozmnožování letáků a převáděl bývalé vojáky do Polska a později přes Slovensko do Maďarska. Po zatčení obou bratrů musel v únoru 1940 uprchnout za hranice. Ve Francii se přidal do pluku československé zahraniční armády. Po porážce Francie odplul s dalšími do Velké Británie. Postupně se vypracoval až na exilové ministerstvo národní obrany v Londýně. V roce 1944 odjíždí do SSSR. Krátce předtím se stihl v Británii oženit s Věru Kynčlovou, s níž měl později tři syny. Po bojích u Dukly odletěl na Slovensko a bojoval ve Slovenském národním povstání. Po jeho potlačení ustoupil s povstalci do hor. Vinou zrádců se dostal do rukou gestapa v Banské Bystrici, odkud byl v únoru 1945 převezen do zajateckého tábora v Kaisersteibruchu u Vídně, kde byl později osvobozen spolu s dalšími zajatci americkou armádou. Po válce se okamžitě znovu přihlásil do armády. Postihl ho však podobný osud jako Jaroslava. Ještě začátkem roku 1948 se stal velitelem výsadkového praporu. Jenže později se stal nepohodlným a z armády byl vyhozen. Stěhoval se po celé republice, aby vůbec měl práci a uživil rodinu. Pracoval jako topič, traktorista, dělník ve strojírnách či papírnách. „Nesmírně si vážím tátovy statečnosti a toho, jak nás vychoval. Nikdy neztrácel humor a nadhled a za všech okolností si dokázal udržet svoji důstojnost, což bylo po všech příkořích obdivuhodné. Rodiče se brali za války v Londýně. Oba pracovali v odboji. Často uvažuji, že kdyby tušili, jaký je tady čeká život, jestli by nezůstali v Anglii. Oba ale byli ryzí vlastenci, tak je to v dobré víře táhlo domů, protože svoji zemi nadevše milovali,“ popsal syn Oldřicha Taláška Vlastimil.
FAKTA:
Dočkali se vyznamenání. Všichni tři bratři Taláškové se dočkali satisfakce v posledních letech. Od roku 2009 nese rota Aktivních záloh v Olomouci jméno po Vladimíru Taláškovi. V roce 2010 se dostal Oldřich Talášek do knihy DUM SPIRO SPERO věnující se speciálním silám a osudy Jaroslava Taláška budou jednou z kapitol encyklopedie československých generálů. „Je třeba si vážit národních hrdinů a pořád si je připomínat. Bude to znít možná neuvěřitelně, ale může se stát, že přijde doba, kdy odkazy statečných lidí budeme potřebovat k vlastní motivaci,“ míní historik Martin Vaňourek.
Kde jsou pohřbeni:
Jaroslav a Oldřich jsou pohřbeni v Olomouci, Vladimír má jen symbolický hrob, jeho ostatky nacisté rodině nikdy nevydali.
Pocty pro trojici bratrů:
Vyznamenání Jaroslava Taláška: Československý válečný kříž Československá medaile za chrabrost Československá medaile za zásluhy I. stupně Medaile za věrnost a brannost s meči
Vyznamenání Oldřicha Taláška: Československý válečný kříž 2x Medaile za chrabrost Medaile za zásluhy I. stupně Řád Slovenského národního povstání I. třídy Pamětní medaile se štítkem Řád Ordinul „Coroana Romanici“ cu spade in gradul de „Ofiter“ cu pauglica de „Virtute Militare“
Vyznamenání Vladimíra Taláška: Československý válečný kříž in memoriam
Regionální mutace Mladá fronta DNES - střední Morava