Cvičiště VALCHA
Jaromír ZAHÁLKA vzpomíná:
(v pozadí mezi stromy cvičiště Valcha za letištěm
věž kostela v Drahotuších)
"... poznámka k dnes již neexistující posádkové, dobře zbudované střelnici u Bečvy. Měla bytelné kamenné podezdívky se střelištěm a pěti cílovými plochami s promyšleně vysouvacími terči ve vzdálenostech 100 – 500 m. Před břehem Bečvy s velikým a vysokým ochranným štítovým bezpečnostním valem. Jako akademici jsme se tam dostatečně „vyřádili“. Zmíněný areál střelnice i vojenskou plovárnu na Bečvě těsně nad starým jezem zachycuje rovněž přiložená topografická mapa. Vše dávno „vodnés čas ….“..."
"... Za našich časů byly tři nejdůležitější výcvikové pojmy. Valcha, Skalka a jižně Velké. Vojenský pot asi produkuje vápník a proto je v současnosti v prostoru Skalky tak velká cementárna. Mnoho generací důstojnického dorostu se o to přičinilo. Částečně bažinaté území Valchy bylo před Mnichovem dragounskou doménou s vybudovanými překážkami a dostihovou dráhou. ..."
Na levém břehu Bečvy je místo cvičiště rybník "Pískáč" a zahrádkářská kolonie.
Cvičiště SKALKA
1938
"... Přikládám plánek cvičiště Skalka, pocházející z dob mého studia na VA (1947-49). ... Každý bývalý voj. akademik na "týrání těla" na Skalce dodnes vzpomíná. Kromě cvičných obranných zákopů tam nebylo ničeho. Velmi dobře si ještě pamatuji existenci starého lomu na západním okraji plochy, ve kterém před válkou sjížděli čety akademiků jezdectva příkrý svah mezi skalami na koních. Dokonce ještě i starý dřevěný hangár plachtařského odboru MLL a později něm. Hitlerjugend ještě na východním okraji lomu existoval. Dnes se - díky existenci cementárny - celý terén k nepoznání změnil. Také z Hluzovského kopce už je nemalá část těžbou vykrojena. ..."
Vojenská plovárna
1900
Fotografie jsou pořízeny 22. srpna 2010, kdy byla řeka Bečva (vzhledem k úpravám koryta řeky) téměř bez vody a odhalila tak místo, kde stával splav.
"... ihned naproti hospodě je stále úzká svážná ulička do Trávnické ulice směrem k vojenské plovárně. Ta je pořád skoro beze změny. Neupravená a kamenitá, průchozí zdi sousedních domů oprýskané, fasáda domu v Trávnické omšelá. Jen plastová okna nahradila hnilobu těch dřívějších, dřevěných a září do dáli. Zahrada s bujnou košatostí stromů vpravo podél stezky k Bečvě změnila radikálně svůj zjev. Když jsem poprvé po ní šel s maminkou v červenci 1934 na vojenskou plovárnu, byly tam vždy rozlehlé záhony květin někdejšího Kostkova zahradnictví. Podél cesty dominovaly právě rozkvétající gladioly, na které byl jejich majitel odbornicky pyšný. Oblibu těchto darů přírody jsem asi zdědil po mamince, která tyto květiny zbožňovala a ráda je k výzdobě domova kupovala. Na vojenské plovárně jsem naposledy ochutnal vodu Bečvy již za tmy posledního večera své existence vojenského akademie před vyřazením, t.j. dne 16.7. 1949. Skoro symbolicky jsem v příchozí zelené uličce potkal mjr. Dvorského, vracejícího se z pravidelné procházky od řeky. Naštěstí v šeru identitu jej míjejícího poválečného vojenského akademika, svého někdejšího ministranta u sv. Barbory, neodhalil. Ani jsem ho raději nepozdravil, nechtě zavádět neplodný rozhovor. ..."
"... Vojenská plovárna byla tehdy, již po únoru 48 opuštěná, ale vstup neuzamčený a interiér kupodivu dosud neponičený. Dnes by něco podobného bylo zhola nemožné. ..."