Muž, jenž byl pokřtěn v kostele svaté Barbory ve Vojenské akademii.
Stalo se tak Ing. Vladimíru Taláškovi, CSc. dne 23. ledna 1938.
Ohlédnutí za křtem po 73 letech
Bylo mně souzeno narodit se do šťastné rodiny, avšak v neblahém roce 1938. Do doby, která pro moji vlast a náš národ neslibovala nic dobrého. Po předjarním "anšlusu" Rakouska představovala naše republika ostrůvek demokracie obklíčený nacistickou diktaturou "Velkoněmecké říše" a podobnými režimy v Polsku a Maďarsku. V tehdy ještě geopoliticky vzdálené Moskvě vládl rudý teror pod taktovkou diktátora J.V. Stalina. Brzy přichází Mnichov, v březnu 1939 se stáváme protektorátem pod bičem hákového kříže a 1.září 1939 po hitlerovském přepadení Polska propuká II.Světová válka. V prvních dvou letech nese její tíži proti ose Berlín-Řím pouze Churchillem vedené Britské impérium.
Otec (1901) a jeho starší bratr Jaroslav (1898) jsou tehdy důstojníky generálního štábu a po okupaci členy odbojové organizace "Obrana národa". Otcova cesta vede ke gilotině v berlínské trestnici Plötzensee (19.08.1942), strýc Jaroslav je 23.10.1942 v Kasselu odsouzen ke 12 letům káznice. Nejmladší bratr Oldřich (1909), rovněž důstojník ČSA utíká počátkem roku 1940 přes Maďarsko a Jugoslávii do Francie a po jejím obsazení do Velké Britanie. Zde působí v letech 1940-1944 u zvláštní skupiny "D". V polovině roku 1944 je přidělen ke 2. čs. samostatné paradesantní brigádě v SSSR, bojuje u Dukly a v Nízkých Tatrách. V listopadu 1944 je zajat. Spolu s bratrem Jaroslavem vězněným od roku 1944 na Mírově, se dožívají vítězného konce války.
Třetí dějství nastává po komunistickém puči v únoru 1948. Oba strýci - nyní brigádní generál Jaroslav a plukovník Oldřich - jsou v dubnu a v srpnu 1951 vyhozeni z armády a dále spolu s rodinami pronásledováni. Jaroslav je v procesu vykonstruovaném agenty StB v lednu 1958 dokonce odsouzen ke 3 letům v Leopoldově a ke ztrátě občanských práv na 10 let včetně ztráty penze. Jaroslav umírá v lednu 1971 a Oldřich v březnu 1983. Rehabilitováni jsou posmrtně až po roce 1989.
Dne 26.10.2009 se zásluhou tehdejšího ředitele Krajského vojenského velitelství v Olomouci plk.Ing. Pavla Dvořáka a mladého vojenského historika por. Martina Vaňourka koná slavnostní shromáždění před Krajským úřadem v Olomouci za přítomnosti hejtmana Ing. Martina Tesaříka, představitelů armády ČR a ČSOL. Na tomto shromáždění je 221. pěší rotě Aktivních záloh Olomouckého kraje udělen prapor a čestný název "Plukovníka gšt. Vladimíra Taláška". Otcův odkaz se stává součástí na KVV v Olomouci budované Síně tradic.
Škoda, že se této chvíle nedožila moje maminka (+2006). Dožila se však pádu "Tisícileté říše" i komunistického lži režimu a rozpadu SSSR (na věčné časy). Dožila se i navrácení ukradeného a poničeného rodinného majetku i jeho nového rozkvětu v opět demokratické a svobodné vlasti. Věřila po celý život v Boží mlýny, které jak říkala, melou sice pomalu, ale jistě.
Mějme společně na paměti, že svastika i rudá hvězda byla poraženy světovými demokraciemi jen za cenu obrovských obětí uprostřed a na sklonku 20.století. Moje generace i generace další nechť si vzpomenou na slova vepsaná na prezidentské standartě "Pravda vítězí".
Otec, npor. Vladimír Talášek, absolvent akademie z roku 1923, později její učitel matematiky, balistiky a francouzštiny.
(Zaslal Ing. Vladimír Talášek, CSc. 30.5. 2011)
MF Dnes 23.srpna 2011 uveřejnila článek "TŘI BRATŘI. TŘI VOJÁCI. TŘI HRDINOVÉ".