Václav Jaroslav KLOFÁČ (1868 - 1942)
Po absolvování reálného gymnázia v Německém Brodě studoval na filozofické a lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, zapojil se do radikálního studentského hnutí, od roku 1890 působil jako redaktor Národních listů a patřil mezi příslušníky progresivního a radikálního hnutí v Národní straně svobodomyslné. V březnu 1897 byl jedním ze zakladatelů České strany národně sociální a stal se tvůrcem jejího prvního programu z dubna následujícího roku. Od roku 1901 byl poslancem Říšské rady a od roku 1908 také poslancem Českého zemského sněmu, proslul jako nesmlouvavý kritik všech problémů v armádě a byl propagátorem antimilitaristického hnutí. V roce 1907 založil deník České slovo a stal se jeho šéfredaktorem, podílel se na vzniku stranického odborového hnutí a stranického vzdělávacího ústředí. Během rusko-japonské války působil jako válečný zpravodaj, proslul jako propagátor slovanské vzájemnosti a později se snažil vybudovat zpravodajskou síť ve prospěch Ruska a Srbska. Po vypuknutí první světové války se musel skrývat, v září 1914 však byl zatčen a až do července 1917 vězněn (teprve v květnu 1917 byl obžalován z velezrady), poté byl na základě amnestie propuštěn. V září 1917 se stal předsedou poslaneckého klubu na Říšské radě, od listopadu 1917 byl místopředsedou Českého svazu a od července 1918 místopředsedou Národního výboru československého. Po vzniku Republiky československé byl v listopadu1918 jmenován do čela Ministerstva národní obrany, které fakticky vybudoval z ničeho. Sehrál významnou úlohu při obnově armádních jednotek i jejich prestiže, při obnově zbrojní výroby nutné pro vyzbrojení československé branné moci, počátkem roku 1920 prosadil za pomoci členů Francouzské vojenské mise v Republice československé nový branný zákon, jímž byla zavedena všeobecná branná povinnost a stálá armáda. Od listopadu 1918 do dubna 1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění, v květnu 1920 opustil místo ministra a stal se senátorem, od února do listopadu 1926 byl předsedou Senátu, od května 1920 do února 1926 a od listopadu 1926 byl místopředsedou Senátu a zároveň také předsedou branného výboru Senátu. Z této pozice se podílel na prosazení mnoha zákonných předloh týkajících se branné moci a jejího rozvoje.
