Prohlídka východní budovy a jejího okolí
Pan Vladimír Lapčík mě pozval na prohlídku východní budovy areálu kasáren. Při své práci si dokázal všimnout velmi zajímavých detailů, které jsou ještě původní z doby výstavby budovy 1853 až 1856. Jen zub času mnohdy zapracoval. Pojďte si to prohlédnout také. Je 26. dubna 2012.
Prohlídku jsme začali, jak jinak, vstupem do budovy. Jenže ten je již řadu let mimo provoz a zazděný. Původní účel tak připomínají jen dlaždice.
" ... zůstal zachován jen nápis „SALVE“ a letopočet „1856“ upomínající na datum dostavby budovy. V partiích schodiště a chodbách ve středové části dochovány některé původní detaily (břidlicové stupně schodišť, dřevěná půlkruhová supraporta nad původními dveřmi oddělujícími jednotlivá patra, žlutomodrá dlažba se stylizovanými rostlinnými vzory, dřevěné lemování rohů na schodišti, několik litinových tyčí původního zábradlí, dřevěné ozdobné lemování okna). Ve středové části prvního patra se v dnešní kuchyňce a dvou kancelářích zachovaly dřevěné sloupy původní sborovny (Conferenz-Saal). Sloupy mají patici, polygonální dřík a hlavici s listy. ... "
(OREL, LEV, SVASTIKA A HVĚZDA)
Jaromír Zahálka vzpomíná:
" ... Dlažba vchodu s nápisem SALVE (lat. Buď zdráv !) a letopočtem je původní (již 150 let) - řemeslná práce velmi precizní. Jen zazděná brána je smutným činem, zrovna tak jako zazděné přerušení hranické rarity - dlouhé chodby v přízemí a prvním patře střední budovy. Pro Zátopka již není atraktivní. Stejně tak dlažba je originálem, každodenně mnou registrovaná nejen před Mnichovem, ale také v letech 1947- 49. ..."
(vzpomínky jsou z posledního dopisu 2.5. 2012. Za šest dnů Jaromír umírá - poznámka redaktora)
Postupně stoupáme do horních pater budovy. Jdeme si prohlédnout "Törlessovu půdu", o které se píše v prvotině Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse. Dveře na půdu jsou původní.
Z druhého patra budovy je nádherný výhled na Pobečví (jih a jihozápad) ...
... ale i na druhou stranu (sever).
Jaromír Zahálka vzpomíná:
" ... bývalé tenisové kurty. Vlevo vedle kaple tři, vpravo, ještě se zbytkem antuky, dvorec čtvrtý, za ním čtvercová plocha (s dvěma smrčky), kde bylo dětské hřiště s pískovištěm. Bývalý domek se sportovním skladištěm a šatnou byl mezi kurty na východo - západní ose. ..."
V prostoru nad druhým patrem střední části budovy jsou na schodišti velmi zachovalé "sloupy". Zajímavý a zřejmě původní je i dřevěný rám okna.
A jdeme do podzemí. Co asi ukrývají sklepní prostory dnes? Zbylo trochu uhlí, ale co s ním? Všude se již topí plynem. Tak zůstane na památku dřívějších dob :-).
Jaromír Zahálka vzpomíná:
" ... Podsklepení budovy jsem poznal dvakrát. Před Mnichovem při návštěvě s tátou a v čase kadetských, kdy jsem však měli již zcela jiné starosti navíc. V době ohrožení republiky nacismem byl ve sklepních prostorách vybudován rozsáhlý a celkem slušně vybavený a utěsněný protiletecký kryt se spojovací i filtroventilační výbavou. Zdá se mi, že jedny z ocelových dveří jsou ještě z oněch dob. V dobách kadetských jsem do sklepa občas zašel k průzkumu existence topného materiálu (dřeva). Uhlí ve kbelících nanosili do pater příslušníci tzv. pomocné roty - příkazníci, ale se dřevem k zátopu byla zoufalá nouze. Cca čtyřikrát za školní rok vyšla na každého příslušníka čety (třídy) povinnost rozdělat v mohutných kamnech učebny udržovat oheň. Nesplnění úkolu bylo trestáno zaražením vycházky nebo v některých případech dekou. Soboty a neděle ve služebních zdech byly k uzoufání. Proto jsem již několik dní předem schraňoval a pečlivě skrýval hořlavý materiál kde se dalo. Vždy dobře posloužilo bytelné bodlo a někdy to odnesly i suché větve v nízkých etážích parku. ..."
Tady prohlídka končí. Loučím se s průvodcem a děkuji za upozornění na zajímavé detaily budovy.
Stojím před západním křídlem, kde se nacházel divadelní sál a posléze kinosál. Co je tam dnes? Na přelomu loňského a letošního roku byl, po dlouhé době nepoužíváni, rekonstruován na posilovnu.
Jaromír Zahálka vzpomíná:
" ... Krásný bývalý slohový divadelní a kinosál je – se stropními rozvody - k zaplakání. Snad jej nahradí krása vypracovaných a do zahraničí exportovaných mužných těl. ... "
V západním křídle budovy se nacházely jídelny a kuchyně již za C.K. Po zrušení akademie byla jídelna předělána na tzv. Starý klub. Dnes je zde "Arma".
Jaromír Zahálka vzpomíná:
" ... Naše jídelna v prvém ročníku byla v přízemi západního traktu budovy před ošetřovnou, ve druhém ročníku jsme papali ve velké jídelně s Matouškovým Zborovem. Naše ložnice před únorem 48 byla v prvním poschodí východního křídla, po únoru v prvním poschodí západního křídla. Velká učebna v obou ročnících ve druhém poschodí západního traktu s výhledem na tenisové kurty. ... "
Za nádvořím budovy mezi ní a parkem stojí kostel svaté Barbory. Po únoru 1948 byl využíván ke všemu možnému i nemožnému. Tomu odpovídá i jeho stav. Střecha sice byla částečně opravena, ale to je asi tak vše. Na další chybějí peníze. Každoročně je využitý při Bělotínském týdnu zpěvu.
Jaromír Zahálka vzpomíná:
" ... V zadní části kostela zazděné vchody do sakristie (vlevo) a tzv. oratoře pro velitele VA a vzácné hosty (vpravo) . ... dnes průchozí nadoltářní okno, dříve překryté velkým obrazem světice Barbory. ... "
Vlevo od kostela se nachází zdravotnické zařízení posádky. V přízemí levé dvě okna patřily zubárně.
Jaromír Zahálka vzpomíná:
" ... někdejší zubařské ordinaci, s pověstí, ze které jde leckomu dodnes mráz po zádech. Bylo mi už, jako klukovi, souzeno na všem se podílet. Ve druhém ročníku dob kadetských jsem ( v nepřítomnosti šéfa) chodil navštěvovat zubní laborantku - Slovenku, která bydlela v podnájmu ve vilce pod akademií. Byla daleko jemnějším stvořením než neurvalý felčar a vrtání mě od ní nebolelo. Za ordinací s jedním křeslem směrem k parku byla malá zubní laboratoř se skladem materiálu. ... "