František WEBER (1908 - 1991)

 

František Weber  Wing Commander, podplukovník letectva (generálmajor v.v.), letec-stíhací pilot František Weber se narodil 28.února 1908 v obci Podivín na Hodonínsku.

    Po maturitě na hodonínské reálce narukoval 1.10.1928 do školy pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově (1928-1930), kde získal kvalifikaci leteckého pozorovatele. Příslušnou leteckou praxi prodělal od 30.9.1929 v Piešťanech u leteckého pluku 3 - letce M.R.Štefánika. Do civilu odešel 28.3.1930 v hodnosti podporučíka prezenční služby (jmenován 1.12.1929). Rozhodl se pro dráhu vojáka z povolání a 30.9.1930 nastoupil studium na Vojenské akademii v Hranicích (1930-1932), kde však navzdory své předchozí službě u letectva byl určen k výchově na důstojníky pěchoty. 31.7.1932 byl vyřazen v hodnosti poručíka pěchoty a jmenován velitelem čety u pěšího pluku 7 v Nitře. Po více nežli roční službě byl však dnem 15.10.1933 přeložen do skupiny důstojníků letectva a přemístěn k leteckému pluku 4 do Hradce Králové. Jako nižší důstojník byl zařazen ke zdejší 14. pozorovací letce a 4.8.1934 přešel jako pozorovatel do Prahy-Kbel k 82. bombardovací letce leteckého pluku 5. K tomu mu navíc byla 1.10.1934 svěřena funkce spojovacího důstojníka pluku. Mezitím si zvyšoval vojenskou kvalifikaci. Jako pozorovatel absolvoval v Praze kurz v létání v noci, v Olomouci prodělal mechanický kurz pro důstojníky z povolání a pak byl na základě vlastní žádosti zařazen do pilotního výcviku v Prostějově. Po jeho zdárném absolvování byl 15.9.1935 přemístěn do Hradce Králové k leteckému pluku 4, konkrétně k jeho 40. stíhací letce, vyzbrojené zprvu zastaralými Aviemi Ba-33 a po nich B-534.

    V rámci rozšiřování kapacity výcvikových zařízení byl pro své nevšední pedagogické schopnosti 1.9.1936 povýšen na nadporučíka letectva a současně přemístěn opět k Vojenské akademii do Hranic jako velitel čety vojenských akademiků a cvičitel vojenského výcviku. Působil zde téměř tři roky a rukama mu prošla celá řada budoucích mladých důstojníků, jimž později velel v Británii. Výjimkou byla jen zhoršující se mezinárodní situace, v jejímž průběhu byl 1.8.1938 přidělen k leteckému pluku 1 T.G.Masaryka v Pardubicích a v době mobilizace 28.9.1938 se stal velitelem 47.stíhací letky, vyzbrojené Aviemi B-534. Jako součást bojového letectva 1. armády, bránicí Čechy, byla letka umístěna na polních letištích Kleštice u Heřmanova Městce, Kralupy nad Vltavou a Veltrusy. Po Mnichovu však nepatřila k těm, které se vrátily na svou mírovou základnu, ale naopak byla odeslána na Slovensko k 3. armádě, aby zde čelila případným akcím maďarského letectva. Teprve po Vídeňské arbitráži, jejímž výrokem ztratil stát další oblasti, se vrátila zpátky na mírové letiště v Pardubicích, kde ji zastihl 15.3.1939 a s ním i potupné předávání letadel a dalšího materiálu okupantům.

    Po propuštění ze svazku branné moci (30.6.1939) npor.let. František Weber tajně opustil Prahu 14.1.1940 a složitou a dobrodružnou cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Střední východ se dostal do Francie. Dne 6.3.1940 byl prezentován ve výcvikovém táboře čs. vojska v jihofrancouzském Agde a 22.5. byl ustanoven velitelem zdejší letecké skupiny, s níž 24.6.1940 odplul z přístavu Port Vendres do Británie (příjezd 7.7.1940). Ačkoli již 1.8.1940 byl povýšen na kapitána letectva, o den později byl přijat do svazku RAF VR v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer. Jelikož letecké boje nad Anglií byly v plném proudu, stal se 6.8.1940 v Duxfordu příslušníkem 310. čs. stíhací peruti. Ta však měla již pilotů takový přebytek, že její výcviková kapacita nestačila na jejich přecvičení. Dne 17.8.1940 byl proto společně s tzv. zálohou peruti odeslán ke zkrácenému operačnímu výcviku k 6. OTU do Sutton Bridge. Po třech týdnech byl 10.9.1940 přidělen k britské 145.stíhací peruti, operující zprvu ze skotského Dyce a poté z jihoanglického Tangmere. Na jejích Hurricanech se zúčastnil závěrečných bojů bitvy o Británii. Dne 27.10.1940 byl sestřelen při souboji s Me 109. Po úspěšném seskoku dopadl do moře a byl zachráněn torpédovým člunem. Jeho Hurricane V7592 se zřítil do Solent.

    28.1.1941 se vrátil do Duxfordu k 310.peruti, u níž zpočátku vykonával funkci velitele B-letky (v hodnosti Flight Lieutenant) a 28.2.1941 převzal od S/Ldr Alexandra Hesse velení nad celou jednotkou. V souvislosti s tím byl povýšen do systemizované britské hodnosti Squadron Leader a 28.10.1941 byl povýšen na štábního kapitána letectva. Po přezbrojení na Spitfiry ve Skotsku se v čele 310.peruti vrátil na jih Anglie, ale 10.1.1942 byl při srážce po přistání v Perranporthu těžce zraněn na hlavě (prasklá lebka). Po propuštění z nemocnice a zotavení ze zranění předal 7.4.1942 velení nad 310.perutí S/Ldr Františku Doležalovi.

    Sám byl přemístěn na Inspektorát čs. letectva (IČL) do Londýna, kde zpočátku vykonával funkci styčného důstojníka u 11. skupiny Fighter Command. Poté byl 1.7.1942 odveden do vojenské kanceláře prezidenta republiky, v níž působil do 1.2.1943, kdy se vrátil opět k IČL. V témže roce byl vyslán na stáž u leteckých jednotek RAF na Středním východě a v severní Africe, odkud se vrátil 18.9.1943. Své tamní zkušenosti s fungováním polních leteckých jednotek pak od 8.11.1943 zúročoval u právě zřízeného 134. čs. polního letiště (No 134 (Czechoslovak) Airfield), jehož se stal čs. spoluvelitelem. V rámci tohoto opatření byl povýšen do systemizované hodnosti Wing Commander a 7.3.1944 byl povýšen na majora letectva. V této funkci opět prokázal mimořádný organizační talent a když ji 1.4.1944 opouštěl, předal svému nástupci, W/Cdr Janu Čermákovi, fungující celek, připravený k invazi, Poté byl formálně přidělen opět na IČL, konkrétně u jeho studijní skupiny, ale koncem roku těžce onemocněl zánětem pohrudnice. V nemocnici strávil řadu dlouhých měsíců a do vlasti se vrátil až 11.3.1946 v hodnosti podplukovníka letectva (povýšen 1.8.1945).

    Krátce po návratu do Československa byl 31.5.1946 od MNO přidělen k MV, u něhož se stal zástupcem velitele nedávno zřízeného Letectva Sboru národní bezpečnosti (od 12.12.1947 nesoucího nový název Bezpečnostní letectvo). V rámci tohoto zařazení mu byla 15.5.1947 svěřena rovněž funkce prozatímního správce Domu vojenských letců ve Vladislavově ulici v Praze. Dne 31.3.1948 byl přemístěn zpět k MNO hlavnímu štábu velitelství letectva s určením pro Obranu proti letadlům (OPL), ale v rámci další vlny poúnorových čistek byl 2.2.1949 odeslán na nucenou dovolenou a propuštěn z řad výkonných letců. V důsledku podlomeného zdraví s ním bylo zahájeno superarbitrační řízení. Jako 50% invalida pak k 31.12.1949 odešel do výslužby. Již 10.1.1950 byl ve svém pražském bytě zcela neoprávněně zatčen a odvezen do TNP na Mírově, přičemž k 11.8.1950 byl ještě navíc degradován. Z TNP byl propuštěn až 19.7.1951 v souvislosti s rušením tábora. Poté pracoval jako pomocný dělník v jednom pražském zahradnictví a jako účetní v závodě PREFA. V roce 1965 byl rehabilitován, byla mu navrácena hodnost, ale skutečného ocenění se mu dostalo až v rámci polistopadových politických změn. Krátce před smrtí byl povýšen na generálmajora ve výslužbě.

Zemřel 1.10.1991 v Praze.

Vyznamenání

V roce 1991, již v hodnosti generálmajora v.v., vyznamenán prezidentem republiky Řádem Milana Rastislava Štefánika III. stupně.

Dále byl nositelem těchto vyznamenání a medailí:

·                      2x Československý válečný kříž 1939, Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem (8.8.1941)

·                      Čs. medaile Za zásluhy I. stupně

·                      Čs. vojenská pamětní medaile se štítky (F-VB

·                      Anglickou hvězdu 1939-1945 bitva o Anglii, hvězdu za Afriku, hvězdu za Evropu, Obrannou medaili a Válečnou medaili.

·                      Sovětské vyznamenání Za vítězství nad Německem.

Byl nositelem pilotního odznaku "Polní letec 1923-1939" čs. pilotů 1. republiky, pilotního odznaku RAF a odznaku Zasloužilý letec.

 

logo 310.peruti    Weber    logo 145.peruti

 

vyznamenání    vyznamenání

 

 

Zpět